Jihomoravská vesnička Habrdov se neliší od jiných podobných vesnic v nevábném kraji vinohradů. Poutníci směřují především do vinných sklepů a po požití dobrého sudového vína přestává být pro ně okolí středem pozornosti. V čase totality se najednou rozhodlo několik kovaných soudruhů svoji vesničku zviditelnit.
"Soudruzi. Máme v naši krásné vlasti málo pamětních míst. Ale z kopce nad naší vesnicí přece řídil osvobozování Brna sám maršál Malinovskij!"
Tak pravil na veřejné schůzi komunista Hranička. Všichni pochopili, že je zde příležitost dosáhnout věhlasu třeba Rodného domku Klementa Gottwalda. Našel se obratný manažer a věc rozjel na plné pecky.
"Ve vaší obci postavíme za sedm milionů památník Osvobození Moravy. A aby bylo návštěvníkům co ukazovat, uvedeme srub, ze kterého velký maršál velel, do původní podoby. Možná tam umístíme i voskové figury rudoarmějců a vypůjčíme i repliku kulometu maxim.“ K námitce, že to byla jen díra v zemi podobná zákopu, smetl manažer poznámkou, že už neexistuje žádný pamětník a nejsou k dispozici ani fotografie.
Do posvátného srubu, budovaného za velké pozornosti zvědavců, přinášeli občané dobové předměty, včetně polských kamínek na černé uhlí z roku 1950. Vše mířilo k velkolepé slávě památného kopce. Bude konkurovat Prateckému kopci s Mohylou míru na Slavkovském bojišti. Vyroste i památník podobný monumentu architekta Fanty. Akorát šátkování pionýrů se nebude odehrávat před vzpomínkou na Napoleona, ale maršála Malinovského.
K položení základního kamene monumentu skutečně došlo.Vítězný listopad však ukončil tuto kapitolu slavné historie. Nová doba zamíchala nejen slavnými místy, ale i historií. Malinovskij jako by nebyl a kdoví koho budou šátkovat u sochy generála Pattona v Plzni.
Vesnička Habrdov se přece jen zapsala do historie. Místní zbohatlík zakoupil dva domy a upravil je na penzion. Občané si začali klást otázku. Čím může zaujmout penzion v nevábné krajině a ještě k tomu uprostřed obce? Odpovědí byli všichni překvapeni. Penzion Markéta stojí přece poblíž studánky s léčivou vodou! Poznámka, že studánka stojí kousek za vesnicí odnepaměti nikoho nevzrušuje. Voda je léčivá a šmytec!
Najednou si lidé uvědomují, jakou cenu mají slavní rodáci. Šikovní manažeři mohou prokázat, že na lavičce před kapličkou sedával sám Tomáš Baťa, když jako malý švec prodával po vsích papuče. Vesnička Hodolany se najednou zviditelnila, neboť sem na letní byt jezdíval hudební skladatel Čumpelík. Od té doby se zde každý rok koná hudební festival Čumpelíkovy Hodolany. Ve vsi Kobylín mají zase repliku jeskyně v Lurdech. Vydlabal ji za první republiky do skály kameník Kocbaba jako pokání za četné sexuální delikty, kterými soustavě narušoval mezilidské vztahy. Jeskyně se renovuje. Místní věří, že nával poutníků posílí rozpočet obce. Došlo i na studánku v Habrdově.
Bude prý prohlášena za zázračnou. Už má i patronku, Svatou Gorazdu. Barevné prospekty budou lákat nejen do sklepa, ale i za zdravím. Uvažuje se i o vybudování Křížové cesty.
Jenom není známo, čím si studánka věhlas zasloužila. Je znám ještě federální případ svaté vody ve Slovenské Turzovce. Tam se v pleskačkách plněných u svatého pramene občas objevil obraz Panenky Marie. Tehdy byly davy poutníků nepodobné účasti na Hostýně, nebo u Svatého Antonínka. Jak k tomu věhlasu přišla svatá voda Habrdovská, prospekt penzionu Markéta nic neříká. Možná se časem objeví vědecká publikace.
Naše krásná zem je plná památek zachovalých i chátrajících. Je dobře, že i malé vísky objevují své pamětihodnosti. Byly doby, kdy se turistické kanceláře vyhýbaly nezajímavým místům. Učiňme zajímavý každý kout vlasti. Proč by nemohl uprostřed nezajímavé vesnice stát penzion, který nabízí kromě prvotřídního ubytování také doušek léčivé vody? Je přece posvěcená a oblaží nejen vnitřnosti, ale i ducha.
