Antonio a José jsou velkými fanoušky Německa. Při mistrovství světa ve fotbale sice drželi oba Španělé palce svému národnímu týmu, ze všech turistů na Mallorce jsou jim prý ale nejmilejší právě Němci. Oba šedesátníci dobře vědí, o čem mluví: Téměř celý život je totiž stejně jako většinu obyvatel Mallorky, nejoblíbenější prázdninové destinace Němců, živil cestovní ruch.
"Na rozdíl třeba od Angličanů, kteří si stěžují na konci, když už se nedá nic změnit, řeknou Němci rychle a slušně, co se jim nelíbí," uvádí José jeden z hlavních důvodů, proč si německé turisty oblíbil. Antonio vedle něj sedí na zídce nedaleko pláže a souhlasně pokyvuje. Že je na mnoha místech ostrova stále častěji slyšet vedle angličtiny také jazyk Goetha a Schillera, netěší však jen tyto dva důchodce.
Devětačtyřicetiletý provozní restaurace Carlos přiznává: "Samozřejmě, že Němce rádi vidíme také kvůli tomu, že nám spolu s Angličany zajišťují příjem." Němce se prý Mallorčané naučili "znát a cenit" od sedmdesátých let, kdy dorazila první vlna turistů ze středu Evropy.
Ke čtyřem milionům turistů, kteří ročně z Německa na Mallorku přilétají, se přidala také řada těch, jež si na ostrově pořídili nemovitost a úplně či alespoň částečně se sem přestěhovali. Podle údajů španělské advokátní komory, které zahrnují data z celých Baleárských ostrovů, už Němci překonali v počtu vlastněných nemovitosti doposud první Brity. Ještě v roce 2007 mluvil poměr 1058 ku 502 domům výrazně ve prospěch obyvatel Británie, v roce 2013 se však již situace radikálně změnila. Němci vlastnili 1334, Britové pouze 694 domů.
Vysvětlení je nasnadě. "Dnes si může ostrov užít multimilionář stejně jako průměrný turista," říká ředitel německé realitní kanceláře E&V Hans Lenz. V roce 2013 jeho firma zaznamenala rekordní nárůst tržeb za prodej nemovitostí na Mallorce a to o více než 30 procent.
"Zlepšila se také dostupnost," říká Němec, který na Mallorce vyrostl. "Když je tak jednoduché sem přiletět, můžete kamarády z Německa pozvat klidně den předem." Není pak divu, že na ostrově tráví rádi svou dovolenou také nejrůznější celebrity včetně Claudie Schifferové. "Je vidět, že nás, kdysi nepříliš oblíbené Němce, mají Španělé rádi," říká malíř pokojů Johann, který se loni do Palmy přestěhoval z Mnichova.
K mnoha místním, kteří mají turisty a přistěhovalce z Německa rádi, patří také předseda Svazu na podporu turismu na Mallorce Eduardo Gamero Mir. Důvod je jasný: "Němci se integrují. Mnoho z nich mluví mallorskou katalánštinou lépe než já. Mnoho z nich renovuje své domy lépe než místní."
Gamero Mir vypráví s hrdostí, že na počátku 90. let sám přispěl ke zlepšení obrazu Mallorky v Německu. "Byl jsem spoluodpovědný za natáčení seriálu stanice ZDF Hotel Paradies. Mnoho Němců ho vidělo a řeklo si: Tam bych chtěl taky. Někteří z nich hotel skutečně hledali, ale samozřejmě ho nenašli," směje se 71letý předseda.
Když v roce 1993 dva poslanci Spolkového sněmu v žertu navrhli, aby Německo za 50 milionů marek Mallorku koupilo, vyvolalo to pozdvižení. Gamero Mir tehdy okamžitě vyrazil na cestu a uspořádal v Německu tiskovou konferenci. "Řekl jsem: Poslyšte, není nutné, aby ostrov kupoval německý stát, neboť sami Němci už ho skoro celý vlastní."
I tak se prý snaží turistický svaz lákat nové zákazníky. "Přijíždí teď hodně Rusů, Poláků a Čechů, dokonce i Číňanů. Ale je nám jasné, kdo tvoří naši jistotu. Když se zhroutí ruský trh, není to problém. Pokud by se ale do ekonomických potíží dostali Němci, byla by to pro nás katastrofa."
"V Německu se o Mallorce mluví v žertu jako o sedmnácté spolkové zemi. Jistým způsobem jí dnes skutečně jsme. A jsme tím nadšení," dodává Gamero Mir.
