Před 75 lety zemřel v Londýně rakouský psycholog a psychiatr Sigmund Freud, který zavedl pojmy jako nevědomí, ego či Oidipovský komplex. Jako první zdůraznil význam snů a objevil zásadní vliv sexuality na lidský život. Světlo světa spatřila i jeho slavná psychoanalytická pohovka. Patřil k největším vědcům 20. století.
Freud se narodil 6. května 1856 v moravském Příboru. Jako malý nechodil do školy, základní vzdělání získal doma. V deseti letech (o rok dříve než bylo obvyklé) nastoupil na Leopoldstädter Kommunal-Realgymnasium, později známé jako Sperlovo gymnázium. Patřil zde k nejlepším žákům, stal se primusem a absolvoval s vyznamenáním. Původně chtěl studovat práva, avšak po přečtení spisu O přírodě, který je připisován Goethemu, se náhle rozhodl pro studium medicíny. Promoval roku 1881 jako doktor veškerého lékařství.
Slavnou psychoanalýzu vynalezl v necelých 40 letech. Na cestě k ní se zabýval zejména neurózami. Došel k názoru, že nejčastější příčinou neuróz jsou duševní rány z minulosti. Ty ovšem "nežijí" ve vědomí, nýbrž jsou z něj vytěsněny mimo dosah lidské vůle, do oblasti zapomnění, snů a zasutých zážitků. Tuto nově objevenou dimenzi lidské psychiky nazval nevědomím. Za nejlepší cestu přes zábrany do nevědomí považoval Freud sny a volné asociace.
Velkým popudem k rozvoji a uznání psychoanalýzy byla první světová válka, mimo jiné i díky významných úspěchům psychoanalytiků při léčení válečných neuróz. Zážitek války také Freuda inspiroval k definování tzv. pudu smrti (ve spise Mimo princip slasti z roku 1920), čímž jeho pudová teorie dostala třetí epicentrum (po libidu a narcismu).
K jeho hlavním dílům patří Úvod do psychoanalýzy, Totem a tabu či asi nejznámější psychologická kniha 20. století Výklad snů (1900). Freud, který působil jako lékař a profesor ve Vídni, začal mít jako Žid po nástupu nacistů k moci problémy. V roce 1938 se ukryl v Londýně, kde o rok později zemřel. Podstoupil eutanazii.