Českoslovenští letci zasáhli do bitvy o Británii zejména jako členové dvou vlastních perutí, ten nejúspěšnější z nich ale spojil osud s polskou "třistatrojkou". Josef František, který se narodil před sto lety – 7. října 1914, spolu s Poláky bojoval už od podzimu 1939 a nad Anglií dosáhl 17 ověřených sestřelů. Polští velitelé to přitom s individualistou a často nedisciplinovaným letcem, který zahynul v říjnu 1940, neměli jednoduché. Přesto jej obdivovali a nechali u sebe létat.
O tom, že byl Josef František nadmíru talentovaným pilotem, stvořeným pro vzdušný boj, nepochyboval ani generál František Fajtl. „Vynikající piloti se bez odvážné střelby nestali esy, a naopak jen průměrní piloti s precizní muškou se jimi stali. František patřil do třetí kategorie – byl mistrem v pilotáži a též výborným střelcem,“ řekl letec, který podobně jako Josef František prošel Polskem a Francií.
Ve vzduchu se František, kterému osud dopřál pouhých 26 let a jeden den života, měnil v obávaného vlka samotáře. S nesmiřitelnou nenávistí útočil na německá letadla, a to často bez ohledu na rozkazy a pravidla, čímž dostával do potíží i své vlastní kolegy. „Byl to pilot, jaký nikdy předtím neexistoval a dlouho existovat nebude. Vrhal se do boje sám, bez ohledu na nepřátelskou převahu,“ prohlásil o něm nicméně s uznáním jeden z velitelů polské perutě.
Františkova lovecká metoda
„Co stisknutí spouště – to sestřelený Němec. Byl to největší hrdina bitvy o Anglii,“ doplňují Františkovu charakteristiku slova kapitána Witolda Zyborského. Český pilot proslul touhou po boji, který vyhledával za každých okolností a doslova za každou cenu. Josef František sice bojoval v řadách polské perutě, jeho individualismus ale nakonec vedl k tomu, že v ní získal statut hosta. Nemusel tak létat ve formaci, kterou stejně často opouštěl, a mohl se naplno věnovat volnému stíhání.
Poláci tomu dokonce říkali "Františkova metoda" – osamělý pilot Hawkeru Hurricane vyčkával nad pobřežím Anglie a útočil na vracející se německá letadla. Byl to trochu záškodnický způsob boje, protože po náletu a mnoha hodinách letu už byly posádky unavené a často i raněné. Na druhou stranu dosáhl Josef František jen třetiny ze svých 17 vítězství nad neobratnými bombardéry a většinu jeho sestřelů tvořily messerschmitty "stodevítky". Legendární „mesíci“ přitom byly výkonnější stroje než jeho hurricane.
Všechny své vítězné souboje četař František (povýšení do důstojnické hodnosti se za života nedočkal) přitom svedl během necelého měsíce. Do boje se poprvé vydal 2. září 1940 a hned si připsal první sestřel. Poslední vítězství mu na kontě přibylo 30. září. Stále více se na něm ale projevovala únava, přestože on sám si to odmítal připustit. Nakonec se ale velitel perutě, i s přihlédnutím k opakovaným Františkovým výstřelkům, rozhodl poslat svého českého hosta na dovolenou.
Smrt kvůli exhibici před dívkou?
Té už se ale Josef František nedočkal, se svým hurricanem havaroval po návratu z běžného hlídkového letu, při kterém se ani nesetkal s nepřítelem. Příčiny havárie se nikdy nepodařilo odhalit. Podle jedné teorie ji způsobilo pilotovo vyčerpání a nepozornost při přistávání, podle jiné se František chtěl na konci letu předvést akrobatické umění při nízkém letu své dívce a zavadil o střechu domu. Jisté je, že u trosek našli prakticky netknuté pilotovo tělo – avšak se zlomeným vazem. Přes okamžitý zásah zdravotníků už mu bohužel nebylo pomoci.
S vojenskou nekázní kvůli dívkám měl přitom rodák z Otaslavic nedaleko Prostějova problémy už v československém letectvu. Kolem nadaného pilota v modré uniformě a navíc urostlého a pohledného mladíka se to hemžilo děvčaty, takže není divu, že byl často trestán za pozdní návraty z vycházek. Po německé okupaci ale neváhal a poté, co v červnu 1939 přešel hranici do Polska, se přihlásil do tamního letectva. A v jeho řadách získal po německém vpádu v září 1939 první bojové zkušenosti.
Slabě vyzbrojení Poláci nemohli nacistům dlouho vzdorovat, a přestože Josef František prokázal i na jejich zastaralých letounech statečnost, nezbylo mu než spolu s dalšími ustoupit do Rumunska a pak do Francie. O tom, co dělal v zemi galského kohouta, se jen spekuluje. Podle jedné verze pouze zalétával opravené stroje, podle jiné pod pseudonymem (aby neohrozil blízké doma) dosáhl už ve Francii několika vítězství. V červnu 1940 pak dorazil do Anglie.
Už o čtyři měsíce později byl slavný – ale mrtev.