Před lety jsem trávila dovolenou s rodinou a přáteli v Rumunsku na Mamai. Bydleli jsme v bungalovech pod korunami vzrostlých stromů. Vpředu byla "hlavní třída", kde se zdržovali zejména turisté, vzadu, za jakýmsi živým plotem, byly postaveny stany, kde trávily svou dovolenou rumunské rodiny. Stravovat jsme se chodili do velké jídelny, kde se vyžadovala poměrně přísná pravidla na dodržování doby jídla a na to, aby turistky nechodily do jídelny v plavkách či krátkých kalhotách.
Jednou se mi stalo, že jsme se zdrželi na pláži, rodina pospíchala do jídelny a já se musela ještě převléci. Přiběhla jsem ke dveřím našeho bungalovu a ztuhla jsem. Během odpoledne si místní veliký pavouk vybudoval svou velikou síť tak rafinovaně, že by mi při otevření dveří určitě spadl na hlavu. Protože se pavouků - i mnohem menších - šíleně bojím, horečně jsem přemýšlela, co udělat. Do jídelny jsem v plavkách nemohla a do bungalovu také ne.
V tom jsem si všimla, že do nedalekého stanu za živým plotem přichází rumunská rodina se dvěma dětmi, muž i žena byli asi v mém věku (bylo mi asi 25 let). Rozběhla jsem se k nim, hezky se na muže usmála, něco mu řekla (stejně mi nerozuměl), vzala ho za ruku a táhla ho za sebou. Usmíval se dost rozpačitě, zvlášť když viděl, že ho táhnu k bungalovu. Přede dveřmi jsem mlčky ukázala na velikého pavouka a rukama naznačila prosbu. Srdečně se rozesmál, pavouka smetl, já posunky děkovala a on se smíchem odcházel ke své ženě, která tam v němém úžasu ještě stála. Za chvíli jsem slyšela i její smích.
I když je to už hezká řádka let, vždy si ve spojitosti s Rumunskem vzpomenu na tuto historku.
