Dobrý den, jmenuji se Tomáš a je mi 7 roků. Mám ségru Elišku, Anetu a Michaelu. Posílám Vám fotky, abyste se podívali, Vy dospěláci, na svět dětskýma očima. Nezáleží vůbec na tom kde právě jsme - v Praze, na Šumavě, v Krkonoších, u moře - všude je nás prý dost a všude se nám naštěstí líbí.
Nechápu proč babička dává oči v sloup, když ji bezelstně sděluji, že u ní zůstaneme navždy. ..všichni čtyři.
Zřejmě na nás už nemá nervy. Slyšel jsem, jak něco šeptá dědovi.
Ach jo, snad se dočkám ještě bráchy. Ale zdá se mi, že jsou rodiče trochu lakomí. Zatím maminka nemá bříško i když ona tvrdí že má břicho...no tak uvidíme, co se z toho vyklube. Holky mě moc nebaví.
Pořád se nakrucují před zrcadlem, dělají si na hlavě příšerná hnízda, malují si pusu,oči i nos a pak se mne ptají, jak se mi líbí!? Strašidla. Nechápu!
Je fakt, že Eliška (13) je velká parádnice, tanečnice a sportovkyně. Chtěla by být manekýnkou. Prý to máme v rodě..:). Po kom to ta ségra asi má? Malinko tuším. Mluví jako já česky, ale ještě plynně anglicky, rusky a chorvatsky. Vím čím to je. Je holka a těm to prý leze do hlavy samo, lépe a rychleji nežli nám klukům v tomto věku. Tak se těším až budu starší, že to všechno doženu.
Aneta (5) je případ sám pro sebe. Je to náš miláček, baculínek. Babička před ní schovává jídlo, prý pro její zdraví, tak tomu fakt už vůbec nerozumím. Ale evidentně jí to moc nevadí, protože pokud nejí, tak se směje od ucha k uchu.
Nejvíc mne zklamala nejmladší Michaelka (4). Je jako cukrová panenka, bojím se na ni sáhnout! Já se těšil na kluka jako buka, že s ním budu hrát fotbal. A zase holka, ach jo. Jsem já to smolař! Nevím proč všichni okolo Michaelky poskakují a dělají na ni dost trapné grimasy. Myslím, že se někdy z nich tak vyděsí, že začne příšerně řvát, ale oni o to více zvýší intenzitu šklebení, aby jako neplakala, a ona o to více zase ječí...
A to je pořád dokola. K zbláznění. Někdy ty dospělé fakt nechápu. Já mám trochu problém s paní učitelkama. Jsou malinko divné. Např. daly mi vybrat, buď napíši hned ten úkol, nebo nenapíši, dostanu 5 a můžu jít hned ven. Tak jsem si vybral, že půjdu hned ven, kdo by to nechtěl a ještě že k tomu dostanu pětku! No neber to! To bylo doma rodeo! Rodiče museli do školy. Asi jsem něco popletl. Maminka plakala, co že to ze mě vyroste. Jediná babička se mě zastala a řekla, že mi dovolí všechno, co mi neublíží. Prý mě dost rozmazluje ale já ji zase dooost miluji.
Miluji i knížky a počítač. Některé knížky jsou prý na mne ještě těžké a mám si na ně dávat pozor. Fakt je skoro neunesu. A také bych potřeboval vědět, k čemu je dobrá ta civilizace. Neporadíte mi? Mám si ještě počkat, čas prý ukáže. Tak čekám.
Pokud čekáte i Vy a máte trochu času, prohlédněte si naše fota. Jsou to asi naše poslední fota. Babičce spadl totiž foťák do moře a nemůže nyní fotit. Je z toho smutná. Mám v prasátku pár penízků, tak jí je dám.
Slyšel jsem, že děti jsou prý všude stejné, milé, hodné, roztomilé. Rozdávají radost a patří všem. Babička říká: Miluji vás dětičky, když jste tady, ale ještě více vás miluji, když jste už doma. Rodiče se přitom uculují, zase pro mne něco tajemného. Ale já tedy nevím. Má nás ta babička vůbec ráda? Co myslíte Vy?
Ahoj!
Váš Tom.
Co se všechno nestane,
když si dítě zamane,
kuchyně se stane lesem
a štokrdle medvědem.
Já i vy to těžce nesem,
že to takto nesvedem...
|
