Světlo a stín.
Dva věčné protiklady,
s kterými si nevím rady.
Světlo oslnivě bodající,
a stín toužící, však
stále prchající.
Nemám strach z mého
stínu,
nehledám pomíjivé
stíny jiných.
Někde na blízku je
vždy čarovné
světlo, které mi
ukáže cíl.
Ubíhá stín,
světlo vzplane a
odsune myšlenku
poslední.
Zatáhnu záclonu,
sklopím víčka
a vítám je oba.
Věčné světlo,
i pomíjivý,
blahodárný
stín.