Vážené dámy a pánové, milí přátelé a hosté,
je mi ctí, že Vás mohu přivítat na dnešní vernisáži s názvem „Jak se stát lovcem“ a provést Vás mezi několika exponáty, které však já, stejně jako pravděpodobně i Vy, raději vídáme naživo. Půjde totiž o zvířata. A já bych Vám chtěla ukázat něco málo z toho, co se mi podařilo ulovit. Jsem sice zrozenec ve znamení Střelce, ale asi nemám dobrou mušku. Protože všechna zvířata, na která jsem kdykoliv namířila zbraň, tak si klidně žijí dál. Musím podotknout, že moje zbraň už je poněkud zastaralá a jmenuje se fotoaparát.
Mám obyčejný digitální kompakt. Bohužel, žádná zrcadlovka. Všechna zde vystavená zvířata jsem původně „lovila“ jen pro vlastní potěšení. Nyní, přestože vím, že obrázky mají drobné technické nedostatky, jsem se rozhodla podělit se o tu radost s Vámi. Buďte shovívaví, zvířátka nejsou na vině, že vše není tak, jak by mělo být. Oni za to nemohou – snažili se pózovat, až jsem chvílemi podezírala všechny tamní chovatele, že je to snad učí, co mají dělat před objektivem.
Pojďme se tedy společně projít po několika Zoologických zahradách. Začněme v Jihlavě, kde nás uvítají roztomilé, malé šelmičky surikaty. Jsou velice čilé, rychle umí vyhrabat chodbičky, ve kterých mizí, ale pak celá rodinka zase hezky vyleze a jukne na Vás. Barva jejich kožíšku splývá s pískem a okolními skalami, podobně jako v jejich domovině - jihozápadní Africe. Každý druh zvířete je něčím unikátní a je to pestrá podívaná, kterou miluji.
Vystavené fotky jsem pořídila při návštěvách v Jihlavě, Liberci, Plzni a Praze. Vězte, že zde z důvodu omezeného výstavního prostoru je k vidění jen opravdu malá část toho, co mnohé zoologické zahrady chovají ve svých výbězích, pavilonech, volierách a teráriích. Dnes se na výstavě jen bavte, smějte a třeba čtěte titulky u snímků. Ale příště se jeďte pobavit přímo mezi živá zvířata. Já to dělám často a ráda.
Možná by nebylo špatné ani společné setkání s přáteli v kterékoliv ZOO – co tomu říkáte i60-níci?
