Celých šest let odolával výpravčí vlaků Bohouš Hrabálek svodům svého okolí. V manželství byl celkem spokojen. Obdařen ženou a šestiletou dcerkou sunul se životem ke světlým zítřkům. Věřil, že jakýmsi Obřím slalomem mezi ženami dopracuje se k uspokojení a nakonec si řekne: ,,To jsem byl věrný, Bože díky za to!“ Přítel Habrman mu chtěl být vzorem. Tento malý tlouštík měl ovšem výhodu. Pro ženy byl málo přitažlivý a pracoval při výstavbě výtahů! Zde mohl přijít do styku pouze s jemu podobnými mechaniky, nebo nadrženou vdovou v pátém poschodí.
Bohouš byl vysoké štíhlé postavy, černých vlasů a uniforma mu velice slušela. Často koketoval ve službě s cestující ženskou veřejností a výřečnost mu nebyla cizí. Bylo jenom otázkou času, kdy jej uloví nějaká spolupracovnice. Měl jich kolem sebe na noční směně celkem sedm!
Pomůckou byly erotické pohovory v dopravní kanceláři venkovního výpravčího ve vlakových přestávkách. Byla doba kruté totality a jak známo za řeči o sexu se nezavíralo. Nestorem byl padesátiletý lakomec Boleslav Škrkal. Ten pán jako by vypadl z oka herci Josefu Sommrovi v roli výpravčího Hubičky z Hrabalových Ostře sledovaných vlaků. Dlužno říct, že on sám se podobných pohovorů nezúčastňoval, zato konal. Prostě měl na noční vždy nějakou ženskou. Dispoziční výpravčí totiž sloužil ve věži zcela sám a na druhé straně rozsáhlého nádraží. S despektem pohlížel na ty kecaly planých řečí dole v podpalubí. Měl široký repertoár.
Bohouš s ním často sloužil ve dvojici a spolu dojížděli do zaměstnání stejným vlakem. Starého proutníka vždy vyprovázela na nádraží manželka, rezavá to žena nevýrazného vzezření. Za odjíždějícím vlakem mávala obouruč a ještě poskakovala. Boleslav mával jednou rukou a druhou přitom plácal po zadku nějakou průvodčí! Starý kocour měl ještě jednu úchylku. Věděl o kdejakých narozeninách a očekával desátku. Také vedl v patrnosti zabíjačky u všech podřízených zaměstnanců a dožadoval se výslužky. V tom případě chodil do služby pouze s chlebem! Ve slabé chvilce dával mladému kolegovi rady. Jednou pravil: "Nikdy se nic nezačínej se svobodnou holkou a miluj se jenom s vdanými ženami a pouze na neutrální půdě!“
První nápor na ulitu Bohouše Hrabálka přišel právě ze strany svobodné dívky. Vlaková přípravářka Alenka najednou začala ve svém volnu jezdit celý den vlakem z jedné sousední stanice do druhé. Přitom vždy mávala na službu konajícího Bohouše dlouze a obouruč. Výpravčímu to nedošlo. Až na jedné noční se dívka dostavila do budovy dispozičního výpravčího, kde měl právě Bohouš službu. Přišla v noci v železničářském plášti, vlakovou dokumentací a baterkou, tolik potřebnou k sepisování vlaku. Byla vlahá letní noc a ten plášť byl jaksi navíc. Dívka za blokem plášť svlékla a pod ním nebylo už nic. Z epizody se stala výzva!
Překročení pravidla o zákazu vztahu ženáče ke svobodné dívce poučený muž ignoroval. Vyvinul se krásný vztah. Ženáči ale nedošlo, že když se spolu procházejí v Brně po České ulici, porušuje Alenka záměrně konspiraci a ostentativně vyhledává Bohoušovu ruku. Bylo jen otázkou času, kdy potkají ti dva nějakého společného známého. Ale v tu dobu už ženáč zhloupnul natolik, že zamilované dívce koupil stříbrný náhrdelník s měsíčním znamením. V patřičné literatuře zjistil, že jeho Alenka je ve Znamení lva.
A vztah gradoval. Alenka pustila k vodě sobě rovného vojína Ondrouška. Zjevně zahořela láskou k o deset let staršímu pánovi. Pořekadlo že láska je slepá se měnilo na nebezpečnou skutečnost. Zatím však nebyly shledány náznaky, že manželka nevěrníka má už nějaké indicie o jiné ženě v Bohoušově životě. Bylo to až s podivem!
Jednoho večera se Bohouš dostavil ze služby značně unaven. Práce bylo jak na kostele, měl za sebou službu plnou výluk. Manželka jej uvítala ve dveřích polibkem, což neznačilo nic dobrého. "A je to venku!“ blesklo nevěrníkovi hlavou.
Žena se zatvářila tajemně. Pak vítězoslavně natáhla dlaň ve které se třpytilo měsíční znamení, určené svobodné milence. Objevila je zřejmě při pravidelné kontrole obsahu manželových kapes. "Je to v pytli, tohle nerozchodíš!“
Kajícné přiznání s pomocí důkazu se ale nekonalo. Žena pravila: "Bohoušku, jseš ty ale popleta. Já jsem přece ve znamení Panny. Ten Lev je těsně přede mnou. Popletl sis to o jeden den. Je to ale od tebe hezké, že na mne pořád myslíš. Nevadí, ten šperk vyměníš a bude to!“
To bylo o fous! Kámen padl nevěrníkovi ze srdce. Akorát se mu dárková mánie asi prodraží. Neví, jestli Alence věnuje ,,její náhrdelník“ se Lvem a ženě koupí podobný se znamením Panny. Možná se pokusí o výměnu. Nakonec se rozhodl o řešení situace dvěma náhrdelníky. Nebude se chovat jako lakomec Škrkal, jeho velký učitel. Není však jiné cesty. Láska něco stojí.
On se totiž jako zamilovaný člověk zachoval při koupi dárku milence jako gentleman.ze staré školy. Hned při odchodu z prodejny klenotů zahodil účtenku do popelnice.