Patří k nemnoha světovým Čechům. Miroslav Ondříček stál za kamerou u čtyřiceti filmů: sedmi Miloše Formana, několika Jana Němce nebo George Roye Hilla, Lindsaye Andersona. A takřka všechny filmy, které natočil, se dostaly do učebnic jako přelomové snímky různých epoch. Má i svého následníka: režiséra a producenta Davida Ondříčka. Mistr kamery slaví v úterý osmdesátiny.
Konkurs, Intimní osvětlení, Hoří, má panenko, Vlasy, Ragtime nebo Amadeus – to jsou nejslavnější tituly Ondříčkovy filmografie: „Měl jsem vždycky volbu dělat-nedělat, a rozhodl jsem se vždycky dobře. To je takový můj šestý smysl,“ říká Miroslav Ondříček.
Od Šlitra a Kmocha přes Emu Destinnovou k Mozartovi, od Konkursu přes Božskou Emu k Amadeovi. Když posledně jmenovaný film shlédl slavný italský tenorista Luciano Pavarotti, požádal Ondříčka, aby snímal dokument o jeho turné po Číně. Byl z toho dokument s názvem Distant Harmony.
Dvě nominace na Oscara
Do kameramanské profese vnesl Ondříček přirozenost. Začínal od píky, jako dokumentarista, pravdivý vypravěč, který nic nepřikrašluje, a tak točil celý život. Stříbrné plátno mu učarovalo hned záhy. Narozený 4. listopadu 1934 v Praze, poprvé viděl film jako tříletý, když se dobatolil do žižkovského biografu.
U filmu chtěl dělat cokoliv. Když jej v září 1950 vzali do barrandovských laboratoří, nejdřív tam vyvolával filmy, hrál v komparsu a pak začal "asistovat chlapům, co ještě točili němý filmy". V roce 1953 absolvoval večerní školu filmové tvorby při pražské FAMU a v letech 1957 – 1965 byl asistentem kamery.
Při natáčení filmu Až přijde kocour se seznámil s Milošem Formanem, který zrovna chystal natáčení filmu Konkurs: „Přišlo strašně moc holek, mezi nimi třeba i Přenosilová. Ale přišly taky holky, co zpívaly strašně.“
Trio Forman, Ivan Passer a Ondříček natočilo ještě Lásky jedné plavovlásky s Vladimírem Pucholtem v hlavní roli. Exteriérové scény pro tento film se točily ve Zruči nad Sázavou, kam se přijel podívat anglický režisér Lindsay Anderson.
S tím pak Ondříček v 60. letech natočil v Británii filmy Bílý autobus, Kdyby a Šťastný to muž. A později v Americe kromě Formana spolupracoval i s Georgem Hillem (Svět podle Garpa a Blázinec) a s Mikem Nicholsem (drama Silkwoodová).
Jeho poslední filmy v USA vznikaly pod taktovkou ženy – režisérky Penny Mashallové. Čas probuzení s Robertem de Nirem měl velký ohlas a ve druhém snímku, Velké vítězství, byla hvězdou zpěvačka Madonna.
Dva jeho snímky byly nominovány na Oscara – Ragtime a Amadeus: „Amadeus měl perfektní scénář. Vlastně nejlepší scénář mého života. Všichni – i já – ho přečetli okamžitě a celý. V tom filmu je všechno: nenávist, žárlivost, láska, dobrodružství, všechno. Hory emocí, bez nich film není filmem.“
Posledním společným snímkem s Formanem bylo v roce 1989 romantické historické drama Valmont. V roce 2000 pracoval v Americe naposled, když s Penny Marshallovou natočil svůj poslední film Kluci v mém životě. „Jsem vlastně poslední kameraman, který natáčel jen na klasický filmový pás,“ směje se tomu, že éra digitalizace se ho nedotkla.
Film je především světlo
Na domácí scéně Ondříček spolupracoval i s dalšími českými režiséry, jako byl Jaroslav Papoušek a Zdeněk Podskalský. Jedním z jeho pozdních domácích snímků byla Božská Ema Jiřího Krejčíka (1979), posledním pak variace na Krakatit Otakara Vávry nazvaná Temné slunce (1980), kterou ale pro zranění nedokončil. Nedokončil ani další Vávrův film, Epopej Sokolovo. Přežil totiž vážnou nehodu, a protože si poranil ušní nerv, na jedno ucho přestal slyšet.
„Mám rád, když se na filmu pracuje s odkrytým srdcem,“ říká Ondříček, který také výborně maluje a fotografuje. Je členem správní rady Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku a jako oddaný slávista také členem dozorčí rady fotbalového klubu Slavia Praha.
Film je podle Ondříčka především světlo. „Kameraman vypráví světlem. Dneska ta profese upadá, především v televizních seriálech je to zřetelné,“ míní kameraman, který na plátně nemá rád bezkoncepčně osvětlené "mluvící hlavy".
Miroslav Ondříček získal mnoho dalších ocenění, nejvíce si váží Ceny za přínos mezinárodní kinematografii od Unie amerických kameramanů, stejnou cenu dostal i od asociace českých kameramanů. Je také držitelem Českého lva a medaile Za zásluhy.
