Nevím, jestli se mé výlevy hodí do Cestování. Dostávám se tam pěšky, na kole, autem nebo autobusem.
Místo, které je mi velmi drahé, leží deset kilometrů jižně od Strakonic. Jede se tam stále vzhůru v prudkých zatáčkách do sedla mezi vrchy Kbíl a Ostrý. Nejbližší osada je Švejcarova Lhota.
Od silnice vlevo vede téměř neznatelná cesta lesíkem na táhlý kopec s nádherným výhledem na Šumavu a Blanský les. Krajina se zde otevře v několika směrech. Severní strana je kryta borovým lesem s vůní pryskyřice. Jižní ohraničují kontury vrcholů hor na obzoru a pod nimi se střídají údolí, údolíčka a zarostlá návrší, zalesněné hřbety i malé ostrůvky lískoví a bříz. Za pastvinami, na stráních rozčleněných kamennými teráskami s obláčky trní a šípkových keříků, se ukrývají ztracené samoty.
Obzor kraje se mi nikdy neomrzí. Zleva v dálce se leskne vysílač Kletě, za ním stydlivě vykukuje Kluk, za jezerem, které je skryto věncem kopců - Třístoličník a Plechý, o krok vpředu Libín, Bobík a Boubín, Javorník , sjezdovky Churáňova. Luzný a Popelná hora se s dalšími vrcholy západní Šumavy se už utápí v paprscích slunce.
Za zády les mlčenlivě chrání voňavé prohřáté polštáře vřesu lákající k posezení. Klid a prostota krajiny mě nabíjí energií v každém ročním období. Prožívám zde pocit hluboké pokory a štěstí. Moje zamilované místo.
A jaké je to vaše?