Zpomalte. Je to v módě

Zpomalte. Je to v módě

22. 11. 2014

Posledních dvacet let bylo ve znamení neustálého se honění za penězi a kariérou. Nejen mladí, ale i starší lidé v poslední době nezvykle často používali výrazy: nestíhám, musím či rychle. Podlehli jsme totiž pocitu, že je třeba být neustále aktivní, ve střehu, vše dělat efektivně a rychle.

Málokdo si dovolil říkat věty: Nic se mi nechce dělat. Nebo: Nejšťastnější jsem, když sedím a koukám do stromů. Takový životní postoj pro mnohé rovná se tvrzení: Už jsem k ničemu, nic mi nejde, jsem starý, nemožný.

Spisovatel Milan Kundera napsal: „Když se věci dějí moc rychle, nikdo si nemůže být ničím jistý.“ Toto motto se stalo podkladem pro knihu Carla Honorého Chvála pomalosti. Byla přeložena do více než třiceti jazyků a šla na dračku. Autor v ní propaguje filozofii zpomalení, tedy přesný protiklad zběsilého způsobu života, jaký většina lidí nyní vede. Upozorňuje v ní například na to, že většina lidí si ve vyšším věku uvědomuje, že jejich život profrčel tak rychle, že si ho vlastně nestačili užít.

Senioři nejsou výjimkou

Je zvláštní, že rychlému stylu života často podléhají i lidé v penzi. Tady jsou dva příklady. Jednašedesátiletá Kristýna z Ostravy vypráví: „Mám neustále pocit, že bych měla něco dělat. Manžel sedí s knížkou, pak se na zahradě dloube v dílně a pak si pustí televizi. Štve mě, že nic nedělá a on mi na to říká: Dělal jsem celý život, teď jsem v penzi, tak si užívám život. Jenže pro mě to není užívání si, pro mě je to nicnedělání. Takže se neustále za něčím honím. Vařím více, než spotřebujeme. Dětem peču bábovky, i když vím, že o to nestojí. Chodím předčítat do domova pro seniory, protože tam chodí mé kamarádky. S další kamarádkou chodím cvičit, s další jezdím na kole. Chci být aktivní, ale cítím, že jsem z toho všeho unavená, podrážděná. Možná, že manžel má pravdu, když říká: Hele, kašli na všechno, sedni si tady vedle mě a prostě se dívejme na ptáky v zahradě.“

A další případ. Bývalá učitelka z Hradce Králové nedávno s údivem zjistila, že její dcera přestala kupovat polotovary a polévky v pytlíku a propadla takzvanému pomalému vaření. „O víkendech vaří složitá jídla, guláš dělá třeba čtyři hodiny. Přestala používat sporák, vaří na peci. S přítelkyněmi se scházejí a háčkujou, pletou, klábosí. Dokonce minimálně jezdí autobusem, všude po městě hodí pěšky. Ptám se jí, jak to všechno s prací a péčí o malé dítě stíhá, ale ona tvrdí, že je klidnější, že prostě odmítá se stále někam honit a vše si zrychlovat. Představte si, že přestala používat i varnou konvici a mikrovlnku,“ popisuje. Zatímco ona sama, ač v penzi, často používá výraz, že nestíhá. Dcera jí na to říká: No tak se na všechno vybodni. Zklidni se, zpomal svůj život.

Právě trend slow cooking má čím dál více příznivců. Zatímco donedávna bylo moderní kupovat předvařené potraviny, polotovary, zkrátka vše, u čeho příprava zabere co nejméně času, nyní přibývá lidí, kteří se přiklánějí k opaku. „Donedávna jsem kupovala zásadně těstoviny s nálepkou expres, tedy takové, které byly uvařené za pár minut,“ vypráví pětapadesátiletá Jana. „Teď jsem se naopak rozhodla začít dělat těstoviny vlastní výroby. Trávím tím sobotní dopoledne. Povídám si u toho s dcerou, nalejeme si sklenku vína, čas pomalu plyne a máme doma krásnou atmosféru. Beru to jako přípravu na penzi, na celkové zklidnění. Začala jsem chodit na dlouhé procházky, snažím se vše dělat pomaleji než dříve. A cítím se lépe,“ vysvětluje.

Spolek za zpomalení času

V Rakousku byl založen Spolek za zpomalení času. Má tisíce členů a jejich cílem se stalo co nejvíce přiblížit k životnímu stylu našich předků, kteří nepoužívali auta, myčky, pračky, rychlovarné konvice, konzervy či polotovary. Podobná organizace s názvem Long Now Foundation pracuje v San Franciscu. Ano, možná jde jen o jeden z mnoha módních trendů civilizačními vymoženostmi unavených a rozmazlených lidí, každopádně ale je to směr, který vzbuzuje jisté sympatie.

„Pomalá filozofie totiž spočívá v tom, že pomalost není chápána jako lenost, neschopnost či slabost,“ vysvětluje Tomáš Brandejs, který v Česku knihu Chvála pomalosti vydal. „Pomalost je v ní chápána jako známka kvality. Nespojujme pomalost jen s tím, že něco děláme pomalu. Jde o vnitřní zklidnění, o poctivost,“ dodává.

V Itálii už existuje společnost příznivců pomalého jídla, která má vlastní institut, kde učí zájemce vařit klasickými metodami. Příprava jídel tam trvá déle, než je obvykle, ale součástí je používání kvalitních klasických surovin, povídání si, navazování nových přátelství.

Ano, pod trendem zpomalení si opravdu nemusíme představovat nudu, neschopnost či lenost. Naopak, jedná se o hnutí, které může život naplnit mnoha novými prožitky a přátelstvími. Proto je dobré o něm vědět. A když zrovna budeme lelkovat a někdo nás nařkne z lenosti, není nic lepšího než říct: Copak ty nevíš, že pomalost je teď in?

životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?