Při vší té životní smůle se na mne občas usmálo štěstí... Mocipánům teklo do bot, a tak v mém ročníku povolali na vojnu i ty méně zdatné i méně politicky spolehlivé v takzvané druhé vlně.
Můj spolužák narukoval i s jedním okem (druhé měl skleněné) a já jako syn živnostníka. Oba jsme měli nastoupit k PTP, ale v poslední chvíli jsem dokončil autoškolu a byl jsem odveden na neřadovou službu. Do posledního dne jsem nevěděl, kde budu sloužit, kamarádi z prvé vlny šli jakožto Pražáci především na Slovensko.
Ráno nás před Národním výborem roztřídili a já dostal útvar 8008 Holýšov - dělostřelci. Až na místě jsem zjistil, v jaké pustině to budeme působit - uprostřed hlubokých lesů.
Podařilo se mi dostat se k dopravní četě, a tak se mi splnil životní sen, tedy sedět za volantem. Ten první rok by byl na samostatný článek, ale o tom třeba někdy příště. Získal jsem velké zkušenosti a praxi najetím několika tisíc km bez nehody, rozšířil si řidičák na II třídu (dodnes mám platné třídy A,B,C,D E, M, T) a byl jsem vybrán jako řidič na velitelství divize do Plzně. Projezdil jsem celý Západočeský kraj a zažil mnoho příběhů.
Jezdil jsem snad se vším, co tehdá v armádě bylo. Od tatraplánu, přes GAZ, Tatru 805, milovanou V3S, Tatru128 i 111, autobus RTO i OT Hakl.
Podařilo se mi získat několik záběrů z kasáren i okolí, což tehdá nebylo jednoduché.
Na závěr jsem přidal snímky z vytouženého civilu. Naše taneční skupina Franka Tovena na čundru u Berounky.
Pokud by byl zájem, napsal bych několik příhod z vojny před 56 lety. Ach, to to utíká.
| Zapátrejte ve svých albech, vyberte ty nejkrásnější fotografie a sestavte z nich svůj "Retropříběh". Tři nejzajímavější retropříběhy oceníme velkokapacitními flashdisky. Pravidla soutěže s názvem "Můj retropříběh" najdete zde. |
