Na stole osamělého důchodce Blahoše Obrtlíka zvoní telefon. Je to pevná linka, protože pro Blahoše je mobil Ďáblovým vynálezem. Nemá jej, neboť mu nerozumí. Nikdo nemůže chtít po sedmdesátníkovi, aby posílal esemesky, fotografoval, nebo jinak využíval přednosti pro něj složité techniky. No a právě pevná linka se stala příčinou jeho dobrodružství.
Příjemný ženský hlas podával informaci: "Vážený pane Obrtlíku, použili jsme vašeho telefonního čísla a vylosovali vás mezi šťastné výherce. Dostavte se devatenáctého tohoto měsíce v deset hodin do klubovny hotelu BUMBRLÍK v okresním městě. Na místě samém obdržíte sponzorský balíček v hodnotě patnácti set korun českých!“
"Povídali, že mu hráli. Na takové hovadiny vám milá paní neskočím. Už jsem několikrát vyhrál vekou částku, dokonce v eurech! Vola si dělejte z někoho hloupějšího,“ zareagoval oslovený a mrštil telefonem. Telefon však dotíral dále. Nakonec příjemnému hlasu přislíbil účast, neboť Vánoce jsou na obzoru a patnáct stovek není přece k zahození.
Klubovna hotelu se zalidnila čtyřiceti vylosovanými šťastlivci. Každý očekává na konci celé akce ten dárek. Účast až do samého konce je zaručena. V čele sálu je promítací plátno. Lidé jsou ochotni při vidině bonusu shlédnout třeba instruktážní film o pěstování cukrové třtiny.
Naklusal na pódium. Sebevědomý čtyřicátník manažerského typu v lesknoucím se obleku upozornil na sebe, hned jak promluvil. Prohlásil, že se "Šmejdy“ konkurence zametla pomocí ještě větších šmejdů, usazených v komerčních televizích. Parafrázoval tak všeobecnou poučku, že velkého lumpa zničí pouze lump ještě větší. Pán se pohyboval velice sebevědomě, moduloval hlasem jako pouťový vyvolávač a artikuloval s jistotou zkušeného táborového řečníka. Zřejmě to byl bývalý "Šmejd“ v cizích službách. Vylezlo z něj, že zastupuje internetový obchod a prodává tři druhy výrobků.
Jako první přišla na řadu sada nádobí nevídaných kvalit. Za pouhých čtyřicet tisíc se vaření ve vaší kuchyni změní na kulinářskou záležitost nepodobnou chvilce poezie. Důchodci, kteří strávili na různých předváděčkách dlouhé hodiny se potutelně usmívají. Z výrazu tváří lze vyčíst: "Tak na tohle ti neskočíme. S hrnci máme své zkušenosti!“
Léčitelská lampa, druhý to vyvolávačův produkt už je zajímavější artikl.. Výrobek je provázen maďarským filmem s titulky, který se hemží křepčícími uzdravenými staříky. Nějaký profesor Lájoš Bujtár pak vede dialog s uzdravenými pacienty zářícími zdravím. Mnohý důchodce trpící četnými neduhy by se dal možná zviklat, kdyby jej nesrazila cena. "Lampa stojí mizerných sedmdesát dva tisíc, což je prý v dnešní době pakatel!“ Blahoš by po pánovi na pódiu nejraději skočil a honil jej kolem stolu, jako když v hospodě umravňoval kamaráda Hambálka za výraz "mrzká tisícovka!“
Po malé přestávce si nechal školitel největší bombu. Na plátně se objevily šlapky obou nohou s body pro akupresůru. Ukazovátkem a s vervou zapáleného vysokoškolského profesora dokazoval, že bolest za uchem se utiší tlakem na část chodidla. Tento fakt je ovšem znám a pomocí internetu mnohokrát prezentován i s obrázky! A reklamní agent se činí:
"Vše vyřeší přátelé tento vibrátor japonské výroby. Je to bomba. Ve Spojených státech se bez něj neobejde žádný senior. Strčíte nohy do dvou otvorů, naprogramujete co chcete léčit a výsledek se dostaví! Prosím o dva dobrovolníky!“
Za malou chvíli sedí svorně vedle sebe manželé. Paní má v otvoru levou nohu a manžel pravou. Vibrátor vibruje, důchodci drží. Po chvíli zjišťují, že ty nohy vytažené z přístroje jsou nějak lehčí a snadněji vklouznou od bot.
"Zdraví především! Nedávejte své celoživotní úspory mladým. Pořiďte si tento přístroj za pouhých osmdesát tisíc!“
A to už důchodce Blahoš Obrtlík nevydržel. Zvolal: "Pane, vy jste si buďto spletl místnost, nebo vám přeskočilo. My všichni tady jsme pro vás asi nesprávné publikum! Nedělejte z nás hlupáky!“
Pán v padnoucím obleku probodl Blahoše smrtícím pohledem a odešel. Je ovšem pravdou, že v boxu, kde se sjednávají smlouvy, se několik důchodců přece jen vystřídalo. No, potvrdilo se heslo "Podle sebe soudím tebe".
Do děje se ale vmísil předváděčův kolega. Křepce veplul mezi stoly. V jeho rukou se objevila sada tří nožů, prý v hodnotě sedmi tisíc korun českých. Pán učinil něco neočekávaného. Zvolal: "Prověříme si váš postřeh. Tuhle sadu dám zdarma tomu, kdo nejrychleji zvedne ruku. Pozor teď!"
Les rukou se objevil nad hlavami. Blahoš zůstal sedět s rukama dole. Řekl si "Nožů mám dost, i když by ale takový dárek pod stromeček nebyl k zahození." Psycholog zřejmě ocenil postup jediného člověka, který se nesnažil. Bez řeči položil krabici před vítěze. Slovy: "Je vaše! Přijďte za mnou za plentu.“
S výhrou v podpaždí očekával Blahoš věci příští. "Tady podepíšeme smlouvu, nože mi vrátíte. Internetový obchod vám zásilku doručí se slevou. Nože vás budou stát jenom čtyři tisíce!“
"Na shledanou! Ty nože si nechejte! Nic podepisovat nebudu!“ zvolal výherce a rychle odešel z místnosti. Účastníci na odchodu dostávali lanolin se slevou a jako bonus koňskou mast! O slíbených patnácti stovkách mohli si pozvaní důchodci nechat jenom zdát.
Venku vhodil naštvaný návštěvník darovanou mast do popelnice. Lanolin nekoupil. Přesto se celá událost trochu zkomplikovala. Blahoš nechal ležet na stole kartičku, jakousi prezenci, kde uvedl svoji mailovou adresu! Neví, do jaké míry jsou inovovaní "Šmejdi“ agresivní a jestli mu ty nože přece jen nepřivezou, aniž si je objednal!