Svého času se bez nich neobešel žádný hudební bar nebo diskotéka, a to ani v tuzemsku. Pro několik generací byl symbolem i příjemným společníkem – za každou vhozenou minci se totiž odvděčil oblíbenou písničkou. Sláva jukeboxu sice ustoupila modernějším technologiím, stále však není těžké na tuto hrací skříň narazit. První jukebox byl nainstalován před 125 lety, 23. listopadu 1889, v americkém San Francisku.
Za "otce" jukeboxu je považován americký podnikatel Louis Glass. Tohoto šéfa sanfranciské pobočky společnosti slavného vynálezce Thomase Alvy Edisona Pacific Phonograph totiž napadlo umístit Edisonův fonograf, první přístroj na záznam zvuku, do dubové bedýnky. Z ní se potom po vhození pěticentu neboli "nikláku" linula dvě minuty hudba. Společně s Williamem Arnoldem první jukebox nainstalovali v baru Palais Royal Saloon v San Francisku. Úspěch hrací skříňky byl okamžitý – většina hostů byla nadšena, ale některé i hlasitá hudba obtěžovala.
Problémem prvních jukeboxů bylo, že dokázaly hrát pouze jednu písničku. Majitelé barů sice občas měnili válečky ve fonografech, ale stále to nebylo ono. Změna a zlatý věk jukeboxů nastaly až s příchodem gramofonu a gramofonových desek. Kulatá deska definitivně nahradila fonografický váleček začátkem 20. let minulého století.
V polovině 50. let, v době největší slávy jukeboxů, bylo po celých Spojených státech rozmístěno asi 750 000 jukeboxů, poté jejich rozšíření začalo uvadat a až nástup "cédéček" vrátil jejich počet v USA v 80. letech na solidních čtvrt milionu. Nyní jsou k vidění jak klasické jukeboxy, využívající desky nebo CD, tak modernější verze využívají formát MP3 a internet.
Pojem jukebox se začal používat někdy od 40. let a o původu slova se vedou spekulace. Nejčastěji se udává, že slovo jukebox vzešlo ze slangového výrazu juke-joint (putyka, špeluňka), používaného převážně černochy na jihu a jihovýchodě Spojených států. Slovo juke (jook) pochází z kreolského jazyka gullah, jehož výraz joog znamená hlučný, rozvášněný či nepořádný.
