Na tváři krůpěj,
to bude asi déšť,
řekl mi: Lásko,
no, tak to přece chodí,
řekni mi, řekni,
co vlastně ještě chceš,
víc sladkých slůvek
se ve mně nenarodí.
Láska si troufá,
já marně uhýbám,
ač hlavu skláním,
tak celkem přesně míří,
ve víru zmatku
teď chodím sem a tam,
drobečky sháním,
je prázdno na talíři.
Podivně klidno
a strasti za hlavou,
rozum mě zkouší
a důkazy si shání,
nepohřbi zcela
mou duši toulavou,
do smrti dobří
a letmé pousmání.