Jsem technický typ? A vy?

Jsem technický typ? A vy?

16. 1. 2015

Co nutí člověka stát se technikem?

Výchova k práci se v rodinách hřála na výsluní, ve škole byla pracovní výchova součástí osnov. V dílnách jsme se učili ohánět pilníkem i hoblíkem, na školním pozemku rýt jak krtci. Děvčata měla navíc předmět péči o rodinu. Učily jsme se být hospodyňkami a šily v ruce košilku pro mimino.            

Na gympl chodila jen moje starší sestra. Já studovala SVVŠ. Matematickou třídu, neb zemědělská (která by mi vyhovovala lépe), byla obsazena dětmi družstevníků. Hned od prvního ročníku jsme měli dílny v Českých závodech motocyklových. Vybírali jsme si obor mezi několika profesemi. Byla jsem soustružník. Musím říct, že mě to bavilo, i když jsem zpočátku měla problémy. Omdlévala jsem. Naštěstí jsem nikdy nespadla do soustruhu, ale sesula se na dřevěný rošt. Také jsem se probouzela na dřevěném roštu v šatně a byla jsem ten den propuštěna z provozu. Nedělala jsem to schválně, jen nesnáším mastnotu a soustruhovaný kov byl hojně tmavým olejem zalévaný a všude kolem bylo vše nasáklé olejem. Chtěla jsem být dobrý soustružník a nedělat zmetky. Zmetky se házely do připravené bedny a počítalo se s tím, že studenti narozdíl od učňů budou bedny zaplňovat.

Svačinové přestávky byly veselé párty se spolužáky a učni (setkávali jsme se i na nedělních čajích), kterými jsme byly ve svých nafasovaných slušivých lacláčích a šátcích s kšiltem obletovány. O prázdninách jsme nastoupili na čtrnáctidenní placené brigády. Za první výplatu jsem si pořídila "komíny" na lyžování. Dokonce jsem odhalila rozkrádačku, když jsem pomáhala s inventurou v řetízkárně. Krabice byly sčítány stylem řady x sloupce, a já z pilnosti lezla na kvádr krabic a propadla se do dutiny po zcizených řetězech. Prý se takhle vynášely v dílech celé  motorky. Dostala jsem zaplaceno a velikou odměnu jako odstupné. S maturitním vysvědčením jsme dostali i výuční list.          

 S technikou jsem se setkala při získávání řidičského průkazu. Jízdy nebyly obtížné (každý dobrý otec naučí své dítě řídit auto), zato ale nezbytné opravy - to se na nás chlapi napásli. To bylo za to, že jsme si nenechaly rozepínat bluzičku při couvání do kopce, harašení ještě nebylo známé.            

Při nástupu do nové práce bylo třeba stát se promítačem kina. Proškolení netrvalo dlouho a činnost to byla zajímavá. Filmy byly i ve třech dílech, ale nebylo těžké díl po skončení přetočit a připravit nový kotouč na záložní rameno promítačky. Horší bylo, když se chatrný filmový pás přetrhl a muselo se lepit. Netrvalo to dlouho, zastřihnout okraj, vložit do lepičky a chvilku počkat na zaschnutí. Založit film a jelo se dál. Děti mezitím skoro zbořily sál, stoupaly si a hrály na plátně stínové divadlo. Byla to služba pro pracující matky, odpolední promítání pohádek. Snažila jsem se při své službě předkládat přírodovědné a zeměpisné filmy, sháněla jsem je ve filmovém archivu. Posílali je vlakem a správce je přivážel někdy až téměř před promítáním. Často byly i 16mm, což bylo jednodušší.

Zároveň jsem se seznámila s počítačem, program Karel na malém magnetofonovém pásku, malá obrazovka, jehličková tiskárna, ale proti lihovým kopírkám a psacím strojům to byl pokrok. Používala jsem jej jen na psaní a tisk textu. Studenti při soutěžích zvládali už i tabulky a vyhodnocování průběžných výsledků. 

Než jsem se stačila zdokonalit, odešla jsem do důchodu. Vyměnila jsem pevnou telefonní linku za mobil a pořídila si počítač. První digitální foťáček Nikonek, notebook s Windows 8  a studování návodů pokračuje s novým foťákem Panasonic. Stále je co se učit. Domácí a kuchyňská technika je snadno ovladatelná, ale zahradní už stála určité úsilí. Jen třeba start motorové kosy. Sekačka s pojezdem se nahazuje snadněji, jen jí stačit!

Člověk se musí přizpůsobit životnímu prostředí, nebo snad ne? A jak jste na tom s technikou vy?

 

Můj příběh technika
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Já si o sobě myslím, že nejsem technický typ, ale když zůstala kamarádka sama, vždycky chodila s problémy technického rázu za mnou. Když onemocněl manžel, který byl moc šikovný, musela jsem si také s lecčím poradit. Teď se mi hodilo, že mě často donutil asistovat a leccos jsem okoukala.Třeba mě z poslele naváděl, jak vyměnit vypínač v komoře. Když zemřel, naučila jsem se spoustu drobností, mimo jiné také vyhledat potřebného řemeslníka. :-)
Eva Mužíková
Já nejsem vyloženě technický typ, ale jak šel život, mnohé práce jsem se musela naučit. Tady v malém bytečku mám velký šuplík, v jehož útrobách je ukryto vše potřebné pro drobnou údržbu v domácnosti. Dokázala jsem postavit králíkárnu, srub pro ovečky, pokrýt střechu kůlny lepenkou, pořezat dřevo na cirkulce, ale to vše z nutnosti, neb jsem byla sama. Pravda, že mne tyto práce bavily více, nežli například háčkování. Ale dokud jsem měla partnera, tyto činnosti byly pro mne tabu, vždy jsem jej při každé práci ráda pozorovala a těšila se i z maličkostí, které udělal.
Hana Rypáčková
Proč ne pro muže? Můj je knihomol a nešika, ale na vše našel nějakého kamaráda nebo meloucháře. Umí vařit a postaral se vždy skvěle o děti.Není technický typ, ale život ho naučil.
Miroslav Štorch
Předpokládám, že otázka je položena především pro ženy ovládající skvěle domácí přístroje, roboty a vyrábějící bytové doplňky, které ostatní z rodiny nejsou schopni zkonstruovat. Za sebe píšu, že jsem technický typ, protože mne velmi zajímala optika a vystudoval jsem střední průmyslovou školu se zaměřením na optiku a jemnou mechaniku v Praze-Karlíně. Tam jsme nejen soustružili a frézovali kovy, ale ručně jsme brousili optické čočky. Jako učitel jsem si doplnil aprobaci 3 lety studia navíc, abych mohl učit kvalifikovaně pracovní vyučování. Děti to bavilo vyrábět vlastnoručně dárky pro rodiče a byly šikovné. Na středních školách už jsem pracovní vyučování neměl, ale rád na to vzpomínám.
Lidmila Nejedlá
Tak paní Hano, to jste mi kápla do noty. Na SVVŠ jsme měli výrobní praxi ve stavebnictví. Zdili jsme komín, navazovali rohy a pod. Bravurně namíchám maltu, nahodím zeď. Přečtu stavební plány...moc se mi to hodilo, když jsem zůstala sama a stavěla patro na domě. Z nedostatku peněz jsem si zavěsila všechny lustry a to se elektřiny strašně bojím. Dělám vše i těžkou práci třeba s krumpáčem. Strašně u toho ale kleju, když se mi nedaří.
Zdenka Žichovská
V práci za mnou chodily kolegyně - Zdeno ty jsi ten technický typ........... běžnou údržbu naší laboratorní techniky jsem zvládala, i opravu menších závad s technikem na telefonu (servisní technik k nám měl více než 100km, byl rád když kvůli malým problémům nemusel jezdit). Jednou k narozeninám jsem od kolegyň dostala kreslený diplom "Ferda Mravenec - práce všeho druhu". Kamarádím se s elektrickou pilkou, vrtačkou i dalším nářadím, zahradní chatku jsem si obložila palubkama, položila zámkovou dlažbu pod houpačku, vytapetuju, vymaluju..........ale jestli jsem opravdu tech. typ nevím, protože s dnešní technikou - počítač...... docela "válčím". Ale nevzdávám to a učím se.
Zoja Sedláčková
Vidíš, Hani, jak se vše, co se člověk naučí, hodí. Jsem jednoznačně technický tip. Už jako holka, po tom co zemřel děda, jsem dělala chlapa v rodině. Jen já věděla, kde je jaké nářadí a jak ho vzít do ruky.Mám i technické vzdělání. Můj první muž vypínal pojistky i při výměně žárovky, pak jsem byla dlouho sama. Teď už mám doma technika a kutila všeho druhu. Ale stále mne "technické" práce baví.
Libuše Křapová
Hanko, umíš. Já jsem na tom hůř. Jako mladá a mladší jsem si dokázala hodně s technikou poradit na nouzové úrovni (když někde něco selhávalo a bylo nutno rychle zakročit). Teď jsem už móóc spokojená, že na to mám lidi :-))
Alena Vávrová
My měli na SVVŠ základy rostl. a živočiš. výroby. Z toho si pamatuju jen jak jsme potom smrděli, v nejlepším případě, jak prořezávat stromy, krav jsem se bála. Ale vždycky se mi líbilo si něco vlastní rukou udělat, opravit, nebo aspoň u toho pomáhat. Když zůstane ženská sama v baráčku, tak neřeší, zda je či není technický typ. Vznikne "Ferda Mravenec - práce všeho druhu". ;-)
Zuzana Pivcová
Když čtu, co všechno dokážeš, tak konstatuji, že technický typ rozhodně jsi. Já naopak ne. Sice, když mi někdo něco důkladně vysvětlí, to jakžtakž pochopím, ale jako dar jsem to nedostala. Často jsem ale toho i trochu zneužívala a hned v úvodu prohlašovala, že jsem "humanitní typ", aby po mně nikdo rukodělnou práci nechtěl. :-)))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.