Kam jinam se v neděli vydat na procházku než na hřbitov. A to ne ledajaký.
Lednová neděle a já v sedmém největším městě Německa, v Dortmundu. Mám před sebou 3 hodiny volna a jako každý den minimálně hoďku trávím venku. Naštěstí všechny cesty od domu vedou do zajímavých míst. Dnes jsem se rozhodla prozkoumat jedno významné místo tohoto velkoměsta. HAUPTFRIEDHOF, nebo-li centrální hřbitov. Jednak je na dojití pěšky a pak jsem se dočetla, že je to prý víc park než hřbitov. Tak hurá, směr „krchov“.
Včera napadl sníh a dnes jsou na chodnících a cestách větší či menší pozůstatky, podle toho zda majitel „putzoval“ řádně nebo ne. Náš chodník nenese žádné stopy po sněhu. Kdo ho asi poctivě odmetal?... Třeba se mi podaří díky bělostným plochám sněhu udělat nějakou fotku, i když je pod mrakem. Jak už jsem jednou na sebe čtenářům i60 prozradila, ráda fotím hřbitovy. Jdu tedy rekognoskovat terén.
V uších sluchátka, v kapse iPod a 20. kapitola z knihy Analfabetka, která uměla počítat mi zní v uších až k bráně (jedné z bran) hřbitova. Po cca 35 minutách ostré chůze vstupuji dovnitř. Skutečnost předčila moje očekávání. Kombinace zámecké zahrady, luk, lesa a spousty cest a cestiček. Občas taky nějaký náhrobek. Ani v nejmenším to tu nepřipomíná hřbitov, který znám z domova. Velká škoda, že je špatné světlo a fotky nebudou kvalitní, ale pár záběrů přikládám. Orientační bod, pro případ, že bych NÁHODOU zabloudila, je vysoká historická budova u vchodu, jak jsem se později dozvěděla, je to krematorium. Avšak absurdity příběhu Nombeko Mayeki a hlas Martina Stránského mne na chvíli pohltily natolik, že jsem přestala vnímat směr, zabočila hned vpravo, hned vlevo, prošla lesem, přes louku, po mostě… a hele, kde to jsem? V
ypnula jsem zvuk a začala si uvědomovat, že jsem zabloudila. A to pořádně. Střechu budovy u hlavního vchodu jsem ztratila dávno z dohledu. Všude kolem jsou vzrostlé stromy, cesty a cestičky prošlapané i lidskou nohou nenarušené. Do teď jsem si myslela, že mám dobrý orientační smysl, ale tady začal selhávat. Po cca 20 minutách jsem potkala dámy s pejsky. Dámy byly dvě a pejsků celkem pět. Když jsem vysvětlila, kterým směrem bych chtěla ze hřbitova vyjít, prozradily mi, že jdu úplně opačným směrem. Áha. Poděkovala jsem vřela a pevně věřila, že moje němčina je už natolik pokročila, že jsme si rozuměly.
No, už to nebudu natahovat. Východ jsem našla. Ale pozorně jsem se dívala, zda někdy uvidím směrovky. Spousta informačních tabulí, která zvířata zde můžeme potkat, jací motýli zde v létě poletují, které vzácné stromy zde rostou a dokonce i jaké houby se zde vyskytují, ale směr „kudy tudy“, to teda ani náhodou.
Těším se na jaro, až rozkvetou rododendrony, to bude Hřbitov/park svítit všemi barvami…
Nyní pro představu:
Hauptfriedhof Dortmund má rozlohu 118 ha, je jeden z největších hřbitovů v Německu a zdaleka největší zelenou oblastí v Dortmundu. Je téměř dvakrát tak velký jako Westfalenpark, který má cca 70 ha . Na jaře porovnám úžasný park v Hamburku s parkem v Dortmundu. Už teď vím, že rozdíl je třeba ve vstupném :-)
http://aktivnizivot.blogspot.de/search/label/HAMBURK
Pro porovnání: u nás doma, v Brně, je Ústřední hřbitov na ulici Vídeňská. Je to největší hřbitov v ČR a má rozlohu 56 ha.
