Psal se rok 2011, byl čas letních dovolených. Někdo jezdí po vlastech českých, jiní do zahraničí k moři nebo nějaké poznávací zájezdy. No a já společně se svým manželem je nejraději trávíme doma a nejlépe se svými mnohaletými přáteli, kterých z dob mládí máme více a kteří čas od času se v době dovolených objeví u nás.
A tohoto roku jsme si pozvali přátele z Karviné - Vlastu a Mirka, kteří u nás strávili 3 dny ze své dovolené. Přijeli jednoho krásného dne brzy po obědě, takže na tento den jsem pro ně připravovala jen nějakou svačinku a večeři. A protože vařím i peču ráda, tak jsem napekla také Honzovi buchty a věděla jsem, že Mirek má moc rád segedínský guláš, tak jsem jej udělala na tu večeři. Netušila jsem, co tato kombinace způsobí s Mirkovými střevy. Protože mu vše hodně chutnalo, netroškařil a snědl toho víc, než my všichni ostatní. Jak těch buchet, tak i guláše, kterého si nechal dokonce přidat.
Po jídle se vypila také kávička, nějaké to pivečko a samozřejmě i nějaký kalíšek slivovičky. Vždyt jsme se také nějaký ten čas neviděli, a bylo o čem povídat celé 3 dny. Ani jsme se nenadáli, přiblížila se půlnoc a všichni trochu unavení jsme zalehli. Já s manželem do ložnice a Mirek s Vlastou měli ustláno v obyvácím pokoji. Zde už spalo nespočet našich návštěv, ale to, co se stalo tu noc, je nezapomenutelným zážitkem pro nás všechny, ještě dnes se řežeme smíchy.
Dveře od obyváku jsme nikdy nezavírali, ty se zavíraly, jen když tam někdo spal na noc. A stejně tak zavřené dveře měla i naše milá návštěva. Ráno musel Mirek nutně na WC. My s manželem jsme spali, když nás probudil rámus, nesoucí se z obyvacího pokoje. Hodně jsme se lekli a hbitě vstali, co se děje. Ony se totiž zasekly dveře a nešly otevřít - zkrátka se pokazil zámek. A tak, protože byly prosklené, tak jediným řešením bylo dveře vysklít, a je jasné, že to také hned nebylo. Sklo i po vysklení zůstalo neporušené, ale v obyváku byla kalamita. Vlasta tam někde našla mikroténový sáček, se kterým lítala za Mirkem, aby do něj udělal svoji potřebu, když nebyla šance se dostat na WC. Ale trefit se do sáčku je jistě hodně složité, zejména při průjmu. Nakonec byl poklad uložený pod oknem, kde jsme měli záclonu až po zem. Posloužila jako toaletní papír.
A mezitím, co my s manželem bojovali se zámkem, na opačném konci se sundávala záclona. Vlasta pootvírala všechna okna, aby odér šel pryč.
Za pomocí Mirka se podařily i dveře vypáčit, chvíli se chodilo přes vysklené dveře. Moc se nám omlouvali za tuto příhodu a cítili se hodně trapně. Já jim říkala, že být u nás president, že se mu to stalo také.
Dlouho jsme se tomu smáli a smějeme do dneška. Pokud se setkáme, vzpomeneme na tuto příhodu pokaždé. Prostě toto napsal vlastně sám život. Toto je skutečný příběh s vtipem.
Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde. |