Vtipnější vyhrává: 
Já jsem ti to říkala!

Vtipnější vyhrává:
Já jsem ti to říkala!

4. 2. 2015

Až do předvčerejška jsem byla přesvědčena, že do téhle soutěže vůbec nezasáhnu. Ale život, jak je známo, tropí hlouposti, a člověk mu k tomu občas hodně pomůže. Zde je tedy alespoň malý příspěvek, řekněme, pro účast.

Sobotní dopoledne a já jako obvykle přijíždím na návštěvu k sestře do bohnického sídliště. V ruce držím klíče od jejího bytu, aby mi ty svoje nemusela házet oknem. Domovní dveře otvírám čipem, vyjdu do 1. patra a chystám se otevřít. Mám to samozřejmě dovoleno, nejen proto, že k sobě máme důvěru, ale i z toho důvodu, že momentálně může být v kuchyni nebo mít puštěný vysavač a nebude tudíž slyšet mé zvonění. Strčit klíč do zámku se mi však nedaří. Už delší dobu ji upozorňuji, že otočit klíčem jde velmi ztuha. Ona mě však pokaždé poučí, že musím dveře víc přitáhnout k sobě. Tak tedy raději ťukám, a když Marcela vystrčí ven hlavu s poznámkou, co se děje, sděluji jí, že jsem nemohla otevřít. Bere své klíče v předsíňce na botníku a jde za mnou do chodby k výtahu. Mezitím proklouzne ven i největší ze tří koček, kartouzák Míša, aby mě uvítal. Marcela, stoprocentně přesvědčená, že chyba je na mé straně, zaklapne dveře a chystá se mi předvést, jak se správně otvírá. Leč, ani její klíč se v zámku nepohne.

Pomalu nám dochází, co se stalo. Stojíme před nepřístupným bytem v podivné sestavě, já alespoň v kabátě a s taškou, zatímco ona ve vyplandaném svetru, spodních kalhotkách, se svazkem klíčů, z nichž ten důležitý je nanic, a jinak s prázdnýma rukama. Do toho kocour Míša, který, zatímco jindy by bezstarostně válel sudy nebo čmuchal v chodbě, v panice, že mu jde zřejmě o život, se začne s nářkem rvát do zavřených dveří od bytu, kde zůstali jeho dva kamarádi. Marně mu vysvětlujeme, že to momentálně nejde. Je sobota poledne. Začínáme mít poznámky typu Hm, to je hezké, co teď. Zdá se, že máme obě mírnou tendenci obvinit z nastalé situace tu druhou.

Sestra zvoní u sousedky, která je kupodivu doma. Má její náhradní klíč. Ani ten však nepomáhá. Tak si od ní alespoň půjčuje tepláky a dostává i stoličku, aby nemusela celou dobu stát. Celou dobu, to znamená, dokud já něco nevyřídím. Nejprve mě napadne největší pitomost, že půjdu k policajtům, aby vyrazili dveře. Pak mi teprve sepne, že existuje nějaké číslo na havárie a že to bude zřejmě viset i někde zde, v tomto domě. V přízemí je naštěstí vitrína a v ní důležitá čísla. Jak jsem ráda, že mám mobil, kterému jsem se před lety dlouho bránila, protože nejsem závislák. Na centrále havárií dostávám číslo na zámečníka. Nemám si ho však čím zapsat, protože jsem tašku nechala před bytem. Putuji tedy s mobilem u ucha znovu do 1. patra a tam si teprve zapisuji kýžené číslo a vzápětí už hovořím se zámečníkem, který podle hlasu právě obědvá.

Mezitím se do akce zapojují druzí sousedi a těžce invalidní pán se ochotně pokouší nějakými záhadnými údery do dveří zprovoznit zámek. Samozřejmě marně. První sousedka jde venčit psa Maxíka a  před odchodem mi nabízí, že si k ní mohu pro jistotu dojít na WC, protože zámečník může přijet hezky pozdě. Ačkoliv slíbil tak půlhodinku, je z toho nakonec skoro hodina. To už jsou Maxík s paničkou dávno zpátky.

Zámečník je typ klasického hovorného řemeslníka. Dvakrát dloubne něčím do něčeho a dveře se otvírají. Zloději by to v případě pouhého zaklapnutí vskutku neměli moc těžké. Obdivuje kočky a sděluje, že mají doma také tři a ještě dva psy. Je třeba vyměnit celou poškozenou vložku. Do dveří se zřejmě někdo pokoušel dostat. Doufejme, že ne někdy teď.

Jednou to přijít muselo, neodpustím si dovětek, já jsem ti to říkala už dávno, že to jde blbě.

Unavený Míša uléhá a vmžiku spí. Sousedovic pubertální Mourek zvědavě vchází na návštěvu a v úžasu vidí kolem další kočky. Jindy sebevědomý Čert před ním prchá za záclonu na okno. Oprava stojí 1500 Kč. Na oběd jdeme v půl druhé do obchodního centra Krakov k Číňanům.

 

Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde.
Vtipnější vyhrává
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Práglová
Jo,Zuzko,díky klíčům se dá zažít cokoliv.Doufám,že jste si nechali udělat náhradní,pro případ "co kdyby"...
Soňa Prachfeldová
Stát se může snad skoro všechno.Život nám nalajnuje tolik příběhů a když jsou humorné je to bezva, jako tenhle příběh.
Eva Balúchová
Pobavila jsem se a taky jsem si vzpoměla na svůj malér.Měla jsem obchod ve zdravotním středisku a WC bylo o patro výš.Tak jsem zamkla na visací zámek , ten se zasek a já zůstala před obchodem v pantoflích a tričku.Venku sněhu po kolena a oblečení,mobil a vše ostatní za zamčenými dveřmi.Dobří lidí žijí,jen jsem se k nim musela v pantoflích a nalehko přebrodit závějemi.
Marie Novotná
Tohle se ti moc povedlo vylíčit.Mě to připomělo zabouchnuté klíče v zapalování v autě.Dveře se automaticky zamkly,motor běžel a rezervní klíče 5km daleko.Když jsem se vrátila,z auta se kouřilo,jako když začíná hořet.Hrůza !
Jana Šenbergerová
Jejda, že jsem si nevzpomněla dřív. Připomněla jsi mi, Zuzko, že jsem problém se zabouchnutými dveřmi řešila celkem 3x za život. Pokaždé to stálo za to, ale bylo by to na dlouhé povídání. Občas člověk potřebuje připomenout, na co si má dávat pozor. :-)
Lidmila Nejedlá
Zuzko, to by bylo, abys nedala do placu něco veselého. Také jsem si zabouchla domovní dveře. S bezpečnostním zámkem. Obrátila jsem se na hasiče. Přijeli hasičským vozem a zaparkovali před naším domem. Syn byl na služební cestě na Slovensku a volal mi:" Můžeš mi říct, co dělají hasiči v našem baráku?" No co asi dělají hasiči? odpověděla jsem, pak jsem kápla božskou. Kamarád, který jel kolem to hned prásknul.
Alena Vávrová
Jo, jo, život tropí hlouposti, ale naštěstí konec dobrý - všecko dobré. Hezky jsi to popsala. A jak píše nakonec Zoja, na to nesmím zapomínat.
Eva Mužíková
Zuzko, dobře že jsi se rozhodla přispět svojí " troškou do mlýna" Nejdříve jsem čekala, že si sestra nechala klíče doma, ale jak vidno, ne, ale i Tak vám to nebylo nic platné.. Já se starám o souseda, který tvrdošíjně nechává klíč zevnitř. Je po několika infarktech. Pochopitelně to skončilo jednou až na policii. Naštěstí příslušníci bušili důrazněji, nežli já a souseda probudili..
VANDA Blaškovič
...no, no za to mohl být docela dobrý obídek třeba v Alkronu...:)...ale sestřičky, máte zámek opravený a už nebudou dohady, že....pokud nenecháte klíč zevnitř..:))
Zoja Sedláčková
Jo, se zabouchnutými klíči nebo klíči z druhé strany v zámku mám taky spoustu příhod. Když jsme bydleli na sídlišti v Ďáblicích, tak jsme měli po sousedech rozeseté planžety, kterými se dal zabouchnutý zámek otevřít. Vyrobil je jeden šikovný soused. S bývalým manželem mám podobný příběh jako Hanka Š. Nakonec jsem musela nad nás k sousedům a bušila jsem na okno ložnice zvenku smetákem. Vyšel ven se slovy "Co tady blbneš, proč si nezazvoníš?" A klíče zevnitř v zámku nenechávejte, zvlášť pokud žijete sami. Mojí mamce se to stalo osudným.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.