Zimní cestička do školy, aneb 
Vzpomínka na velkého herce

Zimní cestička do školy, aneb
Vzpomínka na velkého herce

17. 9. 2015

Letní prázdniny nám skončily, začal nový školní rok a já jsem si, moji milí, vzpomněla na jedno nezapomenutelné setkání. Přenesme se společně, trochu nečekaně, do opravdové, bílé zimy. Je to tak třicet let nezpět.

Tenkrát bylo po Silvestru. Znáte to. Člověku není zrovna moc do skoku. Přes noc napadl v Praze čerstvý, bílý prašan. Skoro půl metru. Nevídané, sváteční, jako v pohádce.

Je po Novém roce a zase nám začíná škola! Nechtělo se mi to ráno vůbec vstávat. Děti spinkaly sladce v postýlkách, ale povinnosti jsou povinnosti. Škola volá!

Svátečně jsem oblékla prvňáčka i třeťáka do oblečení od Ježíška. Vše novoučké a voňavé jako nový rok co je před námi! A pravou nohou hezky ze dveří, dětičky! Do školy jsme to měli pěšky pár minut.

U nás ve vilové čtvrti často nebyly v zimě prohrnuté chodníky. Ale toto bylo opravdu neobvyklé. Všude bílo jako na horách a před námi ani jedna stopa ve sněhu! Děti zapadávaly po kolínka do sněhu a já jsem začala váhat. Asi jsem si spletla čas. Jdeme o hodinu dříve do školy? To jsem tomu dala!

Došli jsme na hlavní silnici, která vedla k České televizi. Tam již byla vyšlapána úzká cestička. Dětičky vyšňořené a s velkými taškami na zádech se loudaly za mnou. Nejraději by také zůstaly doma a do školy vůbec nešly.

„Prosím vás, nevíte kolik je hodin? My jdeme asi o hodinu dříve do školy," zeptala jsem se prvního pána, který šel kolem.

„Ale paní, vy to nevíte, škola začíná až zítra!"

To jsem tomu dala! Ten Silvestr! Děti radostí vyhodily tašky do vzuchu, skákaly a pak se jako paňáci zádama plácly do sněhu.To bylo radosti! Všichni jsme se smáli. Pán se prohýbal smíchy do záklonu, já se smála v předklonu..to snad není možné!

„Když je tu tak veselo a že jsem tak smělý, nemohl bych vás pozvat večer do divadla? Ale nebude to komedie." zeptal se k mému údivu pán s uhrančivým pohledem. Pomalu jsem se narovnávala z předklonu a pozorněji si neznámého prohlédla. Ten pán mi začínal  býti jaksi povědomý.

"Do divadla? A to vám nestačí toto divadlo?", zakuckávala jsem se smíchy. Byla jsem trochu na rozpacích, ale stále jsem se smála. Žuchla jsem na zadek do sněhu.

Všude kolem bílá, nadýchaná peřina. Co se dělo pak, nikdy nezapomenu.

Ten neznámý se na mne potutelně usmál a jako panák, po vzoru dětí se natáhl do sněhu. Ležel na zádech v kabátu, obleku a lakýrkách, s diplomatkou ve sněhu. Pak jako by ztuhnul. Čas se zastavil. Díval se dlouze, dlouze do nebe...

Zvrátila jsem se také do sněhu. Cítila jsem trochu chlad. Přestali jsme se smát. 

Po chvíli jsme se pomalinku zvedali a navzájem se oprašovali od sněhu. Na sněhu po něm zůstal otisk anděla s křídlama. Děti trochu znejistily. Co se to děje? Vypadali jsme jako blázni...

Blázni? Všimla jsem si, jako by se mu vločky rozplývaly na jeho dlouhých řasách a stékaly po tvářích.

My jsme se vraceli k domovu. Neznámý pokračoval dál ve vyšlapané umělecké cestičce života. Děti byly šťastné, já také. Jako bychom přiletěly z jiné planety.

Kdyby byla po cestě popelnice, asi bych tam odhodila ty prokleté školní tašky! Nevěřili byste, i v Praze se hned ví, co se kde šustne. I kdyby mne viděla největší drbna, jak se válíme ve sněhu s cizím pánem, bylo by mně to fuk. Jako bych se vznášela nad zemí. Co jedno náhodné setkání a příroda dokáže!

Za pár dnů jsem našla ve schránce na dopisy obálku s lístky do Činoherního klubu. Ten Pan Herec hrál ve filmu Petrolejové lampy. Určitě ho znáte, ten pán s pronikavým, uhrančivým pohledem se jmenoval Petr Čepek.

Svůj vlastní osud však bohužel uhranout nedokázal. Rakovina nemilosrdně ukončila jeho život čtyři dny po čtyřiapadesátých narozeninách. Září byl jeho osudový měsíc. Narodil se 16. září 1940 - zemřel 20. září 1994.

Čest jeho památce.

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Petr Čepek a jeho oči! Pane Bože, kde je spravedlnost?
Marie Magdalena Klosová
Jen Václavko,vzpomínej, Tvé vzpomínky bývají neobvyklé a Tebou přitažlivě podané.Zdravím.mm
Alena Várošová
Vando,,ráda jsem si přečetla až do konce Tvoje vyprávění o panu herci Čepkovi.Moc krásný příběh ze skutečnosti.Také jsem si ze zaujetím přečetla skvělé komentáře všech děvčat,děkuji.Jen vzpomínky zůstanou.
Jitka Chodorová
Ano Vando, jako vždy poutavé vyprávění,i když se smutným koncem. Byl to opravdu pan Herec, čest jeho památce.
VANDA Blaškovič
Děvčata, vaše komentáře mne potěšily. Děkuji. Bylo to nezapomenutelné setkání. V ČT jsem se setkala s více zajímavými lidmi. Nikdy mne nenapadlo, že bych tyto příhody dávala na papír a že by se ostatním snad i líbily. Právě jsem si vzpomněla, jak jsem.......ale to se nechte překvapit...:)
Hana Šorejsová
Ano, Petr Čepek byl jeden z nejlepších českých herců. Avšak jak píše níže paní Jana Kollinová, stával se sklopenou hlavou. Byl velmi plachý a s lidmi se nebavil. V letech 1983 až 1988 byl pronásledován kulturními cenzory a ujížděl z Prahy do Činoherního klubu v Ústí nad Labem, tam se cítil volněji. V letech 1983 a 1985 natočil nejvíce filmů : 1983 Jára Cimrman ležící, spící, O statečném kováři, Putování Jana Amose, Slavnosti sněženek, Tři veteráni 1984 Bambinot, Prodloužený čas, Rozpuštěný a vypuštěný, Všichni musí být v pyžamu 1985 Vesničko má středisková. "Byl velmi zamlklý, tajuplný herec s temným pohledem." To je rčení pana Jana Kačera, s kterým se velmi kamarádil. V historii českého divadla a filmu bude vždy patřit mezi nezapomenutelné a nejlepší herce.
Naděžda Špásová
Hezky napsané. Petra Čepka jsem měla taky moc ráda. Sníh je bohužel už jen v naší paměti.
Jana Šenbergerová
Vando, jak ty to děláš?
Vladka Steinová
Paní Kollinová, píši ještě k Vaší recenzi, mimochodem velmi poučné.Víte, kdyby se v TV míně vařilo, střílelo a nadávalo, kdyby se více promítaly inteligentní , hodnotné a umělecké filmy, bylo by to fajn. Nejlépe je na tom v tomto směru TV ART, tam se občas objeví hodnotné filmy.Lekce FAUST od p.Švankmajera uvedla TV asi pčed 3,4 roky.Petr Čepek za tuto roli obdržel Českého lva, ale již jen IN MEMORIAM,přebírala tehdy jeho manželka. Chci Vám napsat, že si můžete koupit DVD Lekce Faust, podívejte se na net na Heuréka, kde je DVD lacinější, cena je tak od 190 do 260 Kč. DVD vlastním, neb jsem takový filmový "maniak," celý svůj život sbírám poznatky,vše o filmu, na studiích jsem chodila na všechny filmy do Ponrepa, i do dalších kin, nic mi neuniklo. Tedy ještě v dobách, kdy nebyl žádný internet.Hodně mi utkvělo v hlavě,dost toho vím, a stále si znalosti prohlubuji. Přeji Vám pěkný den.
Hana Rypáčková
Andělíčky ve sněhu- bortí všechny zábrany....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.