Všimli jste si toho? Na sociální sítě a do seznamek lidé často dávají fotky, na kterých jsou tak krásní, že je nikdo nepozná. Máme tady totiž rychle se šířící epidemii, už se nakazila nadpoloviční většina lidstva. Nemocní žijí dva životy. Jeden ten reálný. Druhý, lepší, na internetu. Podléhají ji nejen mladí lidé, ale i ti dříve narození.
"Ale všichni ostatní lidé mě mají rádi," stěžoval si vzlykající pětatřicetiletý úspěšný tvůrce reklam manželce poté, co jeho vztahy s kolegy v agentuře dospěly do fáze, kdy se komunikace omezila na pozdravení ahoj. Dotyčný na svém facebookovém účtu a také na blogu rok popisoval, jak jej kolegové štvou. Psal, že nebýt jeho, firma by nebyla tak úspěšná. Profil zahlcoval svými momentkami pořízenými se známými osobnostmi s komentáři popisujícími okolnosti, za jakých se s nimi při své práci setkal. Jen kolegové věděli, jak vznikly všechny ty fotografie s Ivanem Trojanem, Lucií Bílou a dalšími známými lidmi a u nich ty vtipné komentáře o tom, jak jsou skvělí kámoši, jak si tuhle zakouřili trávu, jak se neplánovaně zakecali po koncertě do tří do rána, protože mají tolik společných témat k hovoru.
Vznikly tak, že dotyčný číhal na každou příležitost, jak se setkat s každým, kdo je aspoň trochu známý. A ihned si pořídil společnou fotku. Za památnou je ve firmě považována věta, kterou řekl, když dorazil na firemní večírek tři hodiny po jeho začátku: "A kde jsou celebrity?" Když zjistil, že pozvaní zpěváci a herci se vytratili po hodince a dvou skleničkách, propadl beznaději nad promarněným večerem. Ještě přes usnutím na baru stačil napsat na svůj profil na facebooku: "Zase jeden večírek, který jsem neměl ve své režii. Trapas. Příště raději Lucka Bílá pojede ke mně na chalupu."
Lajky na fejsu
"Mám za dnešek sto patnáct lajků," prohlásil na jedné rodinné oslavě.
"O čem to mluvíš? Co je to ten lajk?" zajímal se jeho děda.
"To znamená, že někdo ohodnotí, že jsem dobrý, že se mnou souhlasí, že mě má rád," vysvětloval.
"A co je to za lidi, kolegové z práce?"
"Ne. Nevím, já je neznám. Prostě přátelé z Facebooku."
"Tak to si dej na ně pozor, ti co často chválí, jsou obvykle největší hovada."
Jenže příbuzní se rozesmáli. Dobře totiž vědí, že dotyčný chlubílek není v rodině jediný, kdo se na internetu takto dělá lepším. Jeho otec, pětapadesátiletý podnikatel, má na svém profilu fotku, kde je o patnáct let mladší. A když se nedávno přes seznamku dohodl s jistou dámou, že si zajdou do kavárny, poslal jí mailem fotku, na které je mu čtyřicet, je svlečený do půl těla a natírá plot na chatě. Vypadá na ní jako filmový herec.
Výmysly i lži
Společnost Intel zorganizovala průzkum, z něhož vyplynulo, že téměř šedesát procent lidí se snaží manipulovat se svým profilem na sociálních sítích tak, aby je znázorňoval mnohem atraktivnější, než ve skutečnosti jsou. Zúčastnilo se ho čtyři a půl tisíce lidí z devíti zemí, Česko bylo mezi nimi. Padesát devět procent mužů přiznalo, že když je příležitost, vždy požádají známé osobnosti, aby se s nimi vyfotili a pak fotku zveřejňují. Stejně rádi si na sociální sítě umísťují své fotky pořízené při sportech. Čtvrtina dotázaným uvedla, že zveřejňují své fotky pořízené na atraktivních místech. Když navštíví nějakou jinou zemi, ihned to píší na své profily. Šestapadesát procent žen uvedlo, že zveřejňují upravené fotky, na kterých vypadají mnohem atraktivněji než ve skutečnosti. Šestačtyřicet procent Čechů přiznalo, že mají svůj profil na internetu tak dokonalý, že by se mu chtěli podobat i ve skutečnosti a je pro ně motivací, aby se sebou něco dělali. Cvičili, více četli, vzdělávali se.
Dvě šedesátileté kamarádky z Ostravy mají legrační zálibu. Pokaždé, když spolu jedou na výlet či na dovolenou do zahraničí, zaplaví mailové schránky svých známých fotkami, na nichž pózují v různých atraktivních prostředích. Naposledy tak rozeslali fotky z jedné luxusní pražské restaurace, za nimi byl pěkný výhled na Pražský hrad, na ubrouscích bylo vidět logo podniku.
"Sice jsme pak už půl dne nejedly, protože jsme tam nechaly majlant jen za kávu a zákusek, ale stálo to za to, Jiřina bude zuřit," vypráví paní Vilma. Jiřina je sousedka, se kterou se dámy takto virtuálně trumfují. Nejhorší bylo, když jim poslala snímek, na kterém pózuje před krásnou jachtou na ostrově Kos a připsala k němu, že jde o loď jejího kamaráda. "Blbost, její kamarád jezdí starou fabií a má penzi dvanáct tisíc," vypráví Vilma.
Virtuální narcismus: porucha chování nebo závislost?
Virtuální narcismus zkrátka kvete v každém věku. Dobrá zpráva je, že psychologové se však shodují, že přece jen více jsou jimi ohroženi lidé mladí. Ti dříve narození se totiž sice také rádi dělají lepší než jsou, ale přece jen tuto zálibu berou více s humorem. A vzhledem k životním zkušenostem už jim nehrozí, že jí doslova propadnou. Zkrátka, je to pro ně jen provokace, legrace, zpestření.
"Jedná se spíše o poruchu chování než o závislost, přestože pojem závislost na internetu, tedy potažmo na sociální sítích je teď často používán, " říká Jaroslav Vacek z kliniky adiktologie Vinohradské fakultní nemocnice. "Ovšem to, že takový problém máme, nám častěji řekne okolí, než si to sami uvědomíme. Proto těm lidem nepřipadá nic divného na tom, že si několikrát denně kontrolují svůj profil a dělají se na něm lepším, případně někým jiným, než jsou ve skutečnosti," míní.
O problému se podle něj dá mluvit, pokud někdo využívá sociální sítě tak často, že to zasahuje do jeho běžného fungování. "Když přichází o zájmy a důležité vztahy. Hranice rizika je mezi čtyřmi až osmi hodinami denně, do toho nespadá čas strávený na internetu prací a studiem," vysvětluje.
Na závěr snad tedy jen jeden údaj: Každý den lidé nahrají na sociální sítě nebo pošlou někomu mailem čtrnáct milionů fotek. V drtivé většině jsou na nich oni sami. Patříte mezi ně?