Kolotoč štěstí

Jmenuji se Meginka, jsem z útulku z Litvínova, kde jsem díky mé paničce Evě nemusela být dlouho, ač je tam moc hodný pan Štefan, který nás pejsky má moc rád, ale doma je doma. 
Mít svůj pelíšek, dobrotky včetně piškot (nejen granulí), zažít pohlazení a lásku.

Má panička Eva si pro mne přijela s kamarádem Lukášem, původně to měl být jezevčík, pro kterého jela, ale já jsem měla štěstí, že jsem byla hned v prvním kotci, a protože mám lidi ráda, hned jsem udělala ty svý psí oči a Lukáš hned zpozorněl. Panička Eva nejdříve váhala, chtěla sice fenku, ale krátkosrstou, a já jsem chundelatá jak medvídek.

Ale nevzdávala jsem to. Věděla jsem, že se jistě panička Eva ke mně vrátí, a mám tedy šanci získat domov. A věřte nebo ne, mé přání se splnilo, Eva si vzala nakonec z útulku mne a prý jsem pro ni byla ten nejlepší dárek k 55. narozeninám. Eva je totiž také opuštěná, jako jsem byla já, všichni z rodiny prý jsou už v nebíčku a já jsem prý měla být tou troškou štěstí v jejím životě, které v posledních letech ztratila, a zároveň prý chtěla pomoci nějakému pejskovi, který je na světě sám...

Zážitek to byl pro mne hned ten den, to vám tedy řeknu, cesta tramvají, jak by Brňáci řekli, Šalinou, ale to, co mi dali na čumáček, to se mi tedy vůbec nelíbilo, no, musela jsem to překonat, prý se to jmenuje náhubek, já, která nezakousnu ani myšku, a že bych někdy chuť k tomu měla. Cestou domů mi panička koupila pelíšek, vůbec jsem sice nevěděla, co to je, ale dnes si do něj zalezu ráda sama a i v něm v noci spím a šlofíka si dám v něm i přes den, když jsem znavená z vycházky. Vycházky s paničkou a Lukášem, to vám řeknu, to je tedy něco, žádný obejít jen barák, pěkně do přírody, do lesa, takže mám pořád co objevovat.

Doma mám hračky, tenisák, ale nyní mám nejraději takový uzel, panička mu říká Žužla a já tak hned vím, co mám přinést, když je čas her. Také jsem na zimu dostala obleček, letošní zimu dokonce zas nový, jsem v něm úplná parádnice, že bych mohla jít tady do soutěže modelek. I Messy se po mně otáčí, to je pejsek v domě, dostal jméno po fotbalistovi. Když ale hárám, tak je prý s námi k nevydržení...Funíme každý za dveřmi z jedné strany, je to úplné utrpení, že nás nechtějí pustit k sobě...

Jenže radost paničky nevydržela dlouho. V práci si usmyslel jeden šéf, že paničku přemístí na jiné pracoviště, které je ale daleko. Dokonce navrhoval paničce, aby mne vrátila do útulku a vzala si kočku. To ale neměl říkat, já a panička už patříme k sobě a packu na to, že panička mě už nikdy do útulku nevrátí. Tak moc pro ni znamenám, což mne tedy na psí duši moc těší.

Dokonce vyšel článek na pomoc nám na www.5plus2.cz/tydenik.aspx , 30.5.14 na str.7, a někteří dobří lidé se našli. Panička je nyní ale nemocná dlouhodobě a má obavy, ani ne tak prý, co bude s ní, ale co by bylo se mnou, kdyby to bylo špatné s jejím zdravím a podobně. Zatím je ale silná a bojuje za lepší život nás obou i přes zdravotní nálezy, kterých stále přibývá. To prý já jí dávám sílu, aby to nevzdávala. Jsem i v soutěži Nejlepší pes a na Mazlíčkovi roku, kde jsem nyní sice na "bramborovém", ale 4.místě, si představte. Chcete-li, můžete mi také dát hlásky v kolotoči štěstí a v souboji mazlíčků, ač má panička říká, že nejlepší kolotoč štěstí jsem já, když se ráno radostí několikrát otočím dokola, že mám domov, jsem prý jak vrtule větrné elekrárny...a rozzářím prý paničce smutné oči.

Už jsem byla i v Praze, jsem prý rozená cestovatelka, v tašce pro pejsky se mi sice nejdříve nelíbilo, ale už to zvládám, naopak, když jsme byly na výletě v horách na Moldavě, tak jsem při čekání na vlak byla ráda, že ji mám, bylo v ní teplo. Na Moldavě bylo totiž plno sněhu. A ta cesta motoráčkem, nádherný výlet to byl.  A to jsem prý ještě nejela na lanovce v baťohu, jak to zažila fenka Baruška, která už tu také není. Měla prý krásný život s paničkou Martičkou a Evou. 

Tak i já věřím a doufám, že s paničkou Evou toho ještě spolu mnoho prožijeme v lásce, radosti, štěstí, ve zdraví, a posílám všechny strážné anděly i ostatním pejskům v útulcích, aby našli také své hodné páníčky.

Má fota můžete najít i na Socpet, chcete-li se pobavit a zasmát. Vždyť o tom život přece je a nejen ten psí...
Fenka Meginka z Mostu, mám ale i jiná jména jako Kobliha, Čubí, Lásení, ale někdy prý jsem Potvora, to, když žeru venku, co nemám...Posílám všem pac a líznutí na nos.