Kréta, pohádkový ostrov opředený mnoha mýty. Kréta je ostrov, kde se narodil nejvyšší z řeckých bohů - Zeus a podle své dcery Kriti dal ostrovu jméno. Můj zájem strávit dovolenou na bájném ostrově podnítil film. Neznám jeho název, jednou v noci jsem ho viděla na slovenském kanálu. Pravda, ne celý, ale tak silně na mě zapůsobil, že ve mně přímo zapálil touhu jet na Krétu a navštívit ostrov malomocných Spinalongu.
Řekové Krétu nazývají velkým ostrovem a nemyslí tím pouze jeho rozlohu (délka 260 km a šířka 60 km). Velikost Kréty spočívá v její historii. Zbytky starobylých minojských paláců (minojská kultura se dodnes označuje za kolébku naší evropské kultury) i prostších sídel jsou rozesety po celém ostrově a jsou svědky svázanosti moderní Kréty s její slavnou minulostí. Ale není to jen historie lákající k návštěvě tohoto ostrova. Je to také rozmanitá krásná příroda, vysoké horské štíty, horské soutěsky a samozřejmě moře. Okouzlí vás svou barevnou proměnou při východu slunce a blankytnou modří přes den.
Byli jsme ubytování na okraji městečka Agios Nikolaos, k moři asi 200 m. Nelenila jsem a pomalu každé ráno ještě před rozbřeskem jsem s fotoaparátem šla na pláž pozorovat východ slunce. Úžasné a nezapomenutelné a pokaždé jiné svítání. Při naší dovolené jsme měli také to štěstí, že náš hotýlek se nacházel v těsné blízkosti pravoslavného kostelíka, a tak jsme viděli nefalšovanou řeckou svatbu, křest a také slavnost kostela. Na každé "akci" bylo přítomno opravdu velké množství hostů. Svatební obřad nebyl odbyt za dvacet minut, tak jak je zvykem u nás. Nevěsta a ženich prováděli různé rituály, hosté se bavili. Křest ten se mi zdál takový "jednoduchý" oproti svatbě.
Nejzajímavější byla určitě slavnost kostela. Nejdříve jsme nevěděli, co se děje. Příchozí nosili bochníky doma pečeného chleba, někdo jeden, jiný třeba čtyři. Zřejmě tolik, kolik kdo mohl. Přinášeli také různé nádoby - nejčastěji plastové láhve - naplněné olivovým olejem. Chleba se krájel na menší kostky a rozdával mezi příchozí, olivový olej se sléval do barelů. Svatba, křest i slavnost kostela nebyly určeny turistům. Byly to ryze církevní obřady.
V horských vesnicích ukrytých před moderním světem se můžete i dnes setkat s pohostinností a dobrosrdečností přátelských lidí, kteří jsou však velmi hrdi na to, že jsou Kréťané, i když přikládají velkou váhu své příslušnosti k Řecku. Jednu takovou vesničku jsme navštívili. Kritsa, jeji bílá stavení byla přilepena k horám vysoko nad mořem. Je pravda, že tyto vesničky žijí již převážně z turismu, mladí utíkají do vnitrozemí a zůstávají zde jen staří. Pokud se vydáte do úzkých křivolakých uliček, potkáte zajímavé postavičky starousedlíků. Dýchne na vás doba dávno minulá, zatlučená okna starých domů by však mohla vyprávět.
Spinalonga, ostrov smutné krásy. To byl hlavní cíl celé naší dovolené. Modrým mořem s úchvatnými skalními scenériemi jsme se vydali lodí na Spinalongu, ostrov malomocných. Neblahá kapitola dějin tohoto ostrova se začala psát v roce 1903, kdy byl na ostrově zřízen sběrný tábor pro nemocné leprou. Magická síla tohoto místa je víc než působivá. Při procházení starobylými uličkami si překvapivě uvědomíte, že lidé - tenkrát nevyléčitelně nemocní - se smrti jen tak nevzdávali. Měli zde obchod, školu, dva kostely, nemocnici, knihovnu. Uzavírali se zde sňatky a dokonce rodili děti. Žili "normálním životem" až do roku 1957, kdy byl tábor zrušen, protože byl konečně objeven lék pro nečisté a lidé mohli svobodně odejít, ale ani návrat do života mezi zdravé nebyl pro ně jednoduchý. Více než padesát let z ostrova Spinalonga neodcházeli ani živí ani mrtví. Spinalonga je ostrov velice krásný, dramaticky působivý a kolem něj je ta nejkřišťálovější voda z celé Kréty.
Doporučuji vaší pozornosti knihu: Victoria Hislopová, OSTROV.
A věřte mi, na Krétu nikdy nezapomenu, byla to ta nejkrásnější dovolená.
Fotografujete rádi? Zúčastněte se naší fotosoutěže s názevm Jarní fotopříběh. Pošlete sérii fotografií doprovázenou textem a vyhrajte tablet Lenovo! Více informací o soutěži najdete zde |