Žil byl jeden streptokok. Žil si docela poklidným streptokokovým životem, ale letos na jaře se rozhodl, že půjde do světa. Sbalil si uzlíček a šel.
Šel přes hory, přes doly, přes řeky, až došel k hranicím do Polska. U těch hranic bylo takové obyčejné malé městečko Bohumín. Náš bacil ale neměl pas a nechtěl riskovat, že se přes hranice nedostane, tak při procházení městem došel až k nádraží.
Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná, na jízdenku neměl, tak přemýšlel, kam by hlavu složil A co nevidí! Z vlaku vystoupila taková fešná babička s vnoučátky, vracející se z ostravské ZOO. A přestože streptokokové bývají zákeřní a rádi bydlí u malých dětiček, tenhle byl učiněný lidumil a usadil se u staré báby.
Zavrtal se do teploučka a počal se zabydlovat. A protože pěkně papal, rostl a rostl. A už to nebyl jen jeden bacil, ale do druhého dne jich v babce žily tisíce. Babka se zrovna chystala s vnoučátky do aquaparku, jak slíbila, ale bylo jí nevolno a začala ji bolet noha. Tak místo do bazénu jela do nemocnice, kde si ji nechali. To se ale streptokokům ani trochu nelíbilo, protože tušili, že to bude jejich konec. A tak honem, než je najdou, žrali a žrali a žrali babičku zevnitř, až ji málem celou sežrali.
Páni učení se vyzbrojili různými medikamenty i skalpely a vyhlásili bacilům válku. Boje to byla kruté a vyčerpávající a trvaly několik týdnů. Jenže náš streptokok byl chytrý a vždy se někam schoval, aby si mohl v babiččině noze dál poklidně žít. A protože ven se naše babka dostane málokdy, udělala si jaro doma. Jen se koukněte, co kytiček tu vykvetlo a jaké velikonoční aranžmá se dá doma vytvořit! A jestli babka neumřela, mikrobi v ní bydlí dodnes a trápí ji a trápí.
Že pohádky mají mít dobrý konec? Ale, ale, už jste dost velcí a z pohádek jste přece dávno vyrostli!
Fotografujete rádi? Zúčastněte se naší fotosoutěže s názevm Jarní fotopříběh. Pošlete sérii fotografií doprovázenou textem a vyhrajte tablet Lenovo! Více informací o soutěži najdete zde. |