Jdu cestou prašnou,
kudy šla láska,
co dotýká se lehce,
jak v břiše motýli,
chvěje se trémou
nepoznanou a ví,
že tentokrát se
prostě nemýlí.
Jdu cestou lesní,
kde stíny hrají prim,
a víly tančí bosky
své tance povinné,
tam potkám lásku,
co souzená mi je,
a tvoje cesta k ní
se s mojí nemine.