Kouzlo časů minulých: vrabčinky

Kouzlo časů minulých: vrabčinky

23. 4. 2015

Na dědinách je i dodnes spousta zahrad, kterým nevládne opečovávaný trávník, okrasné keře, skalky a záhony solitér. Před padesáti lety se sousedé "neštychovali" tím, kdo má pěknější zahradu, a spíše hleděli na užitek, který od ní očekávali.

Jen jabloní co bylo! Jaderničky, renety, funtové, kožuchy, matčiny, žňůvky, a šlapaly jim na paty hrušky máslovky, medůvky a plánky, které ač trpké, nechávaly se dozrát na hniličku a pak se sušily. Koláče z nich, zvané frgály, jsou dodnes lahůdkou. Na zahradě nesměly chybět třešně a višně. Trnky už vůbec ne, protože se z nich smažila povidla nebo pálila slivovice. Na to ovšem spíš pamatoval hospodář tím, že vysazoval aleje mezi polem a cestou a byl rád, když si na konci léta mohl prozpěvovat "V té naší áleji, švestky se válejí..." Ryngle byly zelené, modré nebo nafialovělé, špendlíky žluté, angrešty chlupaté, a proto se jim říkalo chlupáče, rybíz červený a černý, po meruňkách a broskvích v našem kraji ani památky.

Jistě uznáte, že lákadlo pro nás hochy to bylo neodolatelné a taky jsme neodolali. Hlavně rané druhy ovoce nás lákaly víc, než nenasytné kosy a špačky. Pravda, v naší zahradě bylo ovoce habaděj a pro jeho získání bylo třeba pouze trochu obratnosti, chybělo však ono kouzelné dobrodružství.

Každá zahrada měla dřevěný, tyčkový plot. Tyčky byly špičaté a mnohé kalhoty vzaly zasvé při jejich zdolávání. Proto jsme postupovali spíše metodou uvolňování hřebíkem zatlučených tyček od spodního ráhna, což se železnou pákou nebo sekerou dařilo i těm sedmiletým, uvolněnou tyčku jsme pootočili a vzniklou mezerou jsme se protáhli do zahrady. Lup jsme uschovali na břicho pod košili a stejnou cestou se vrátili zpět.

Sólokapr pro každého kluka bylo nasbírat co nejvíc vrabčinek. Pro neznalé prozradím, že vrabčinky jsou plané třešně o velikosti bobulky většího rybízu. Dvě třetiny vrabčinky tvoří pecka a zbytek, když je už černý jako uhel, je sladký, jak jsme my děti říkaly, jako cecek. A vrabčinky nepatřily mezi ovoce, které přinášelo nářez na holou, kroucení uchem od učitele nebo roztrženou nohavici od všech těch podvraťáků Punťů, Ořechů, Alíků a kdoví, jak se ještě jmenovali.

Nerostly v zahradách, ale v remízcích, kolem lesa a prostě všude tam, kde ptáci vypustili nestravitelnou část. Byly tak hodnoceny proto, že rostly na pěkně vysokých stromech a ten, kdo je trhal, musel prokázat, že se umí v koruně pohybovat jako opice, a zároveň se velmi dobře sušily. Vedle jablečných křížal a hrušek měly jen velmi malou vrstvu "masa". V zimě se používaly místo rozinek, které sice byly u žida k dostání, ale byly drahé.

A jak mně vlastně napadlo se o vrabčinkách zmínit? Před pár dny k nám přijel brácha a dovezl mně půllitrovku na ochutnání. Pro vrabčinky, které jsou prý i dnes sladké jako cecek, našel nové uplatnění. Ve svých dvaasedmdesáti letech jich natrhal vloni na beskydských stráních kolem 80 kilogramů, podrtil a uložil do bečky. V ní se probublaly až do palírny, a tak bude čím "otrávit chrobáka".

Blázen!

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zoja Sedláčková
Tady také rostou. Moc hezké povídání. Připomněl jste mi jednu moji lumpárnu. Když mi bylo sedm let, vlezla jsem sousedům do zahrady dírou v plotě. Vylezla na třešni chrupku a strašně se nacpala. Když mne zavolala babička na svačinu, bála jsem se to přiznat a tak jsme připravené bílé kafe vypila. A stejně to prasklo! Bylo mi tak zle, že jsem musela s pravdou ven. Člověk si u vašich článků vždy na něco vzpomene.
Marie Magdalena Klosová
Máme jednu statnou letitou "vrabčici" na výhled z okna na chalupě A ta je tak krásná,když kvete,nebo na podzim,když se zbarví do červena,že neodolám a vždy fotím.Stále stejně,pokaždé jinak.Jo a někdy taky pod ní dostanu májovou pusu.Pěkné povídání,milý pane Kašíku
Libuše Křapová
Taky jim říkáme ptáčnice :-)) A když mám příležitost, mlsám je dodnes
Olga Štolbová
Ptáčnice také znám, i teď bych na ně šla. Líbí, líbí...***
Zuzana Pivcová
My jsme říkali planým třešním taky ptáčnice, ale asi se jedná o to samé, co jsou Vaše vrabčinky. Moc hezké vyprávění, jako vždy.
Hana Rypáčková
A právě kvetou!Máme je za plotem zahrady, lidé si trhají větvičky a černé se nekonají, postarají se o ně ptáci.U nás se jim říká ptáčnice a roste pod nimi zrovna teď velké množství hub podtrnek.Taky je u vás sbíráte?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?