Spolužačka

Spolužačka

27. 4. 2015

V jednom plzeńském hypermarketu jsem se potkala se spolužačkou z dvanáctiletky. Irena bývala hezká zrzka, mně se tenkrát zdálo, že dost namyšlená, ale to není teď podstatné. Usmály jsme se na sebe, pozdravily, jak se máš, a další zdvořilostní konverzace.

Hned v počátku na mě vychrlila, jestli jdu na školní sraz, který by se měl konat v polovině května na určitém místě. "Já zatím nic nevím," odpověděla jsem, a bylo mi to divné, protože stálé organizátorky mi posílají pravidelně pozvánku mailem a ještě to jistí moje nejlepší kamarádka, která mi volá, aby byla jistota, že to vím.

Irena na srazy ani moc nechodila, pamatuji si ji, asi před 20 roky, byla na srazu jednička, nádherné šaty na dokonalé postavě, tak jsem si říkala, že takhle pěkná nebyla ani na mlada. Momentálně jí to taky moc slušelo, moderně, nenásilně oháknutá, prostě její věk se k této vizáži ani nehodil.

Protože nemáme moc společných vzpomínek, chtěla jsem se rozloučit, ale Irena mě nenechala, pořád načínala další témata, jako náš věk, taky má nějaké starosti s dcerou, a došlo i na to, že na srazy nemohla chodit, protože bývá půl roku v Americe u syna, a tak posílala jen omluvné SMS. Bylo mi to divné, protože teď byla nastávajícím srazem skoro posedlá.

Mně to v hlavě šrotovalo, protože mi přišlo, že něco tady není v pořádku. Když se zmínila, že sraz organizuje nějaká Blanka, tak mi blýsklo hlavou, že my jsme ve třídě nikdy žádnou dívčinu toho jména neměli. Tak říkám: "Ireno, a z jaké třídy a školy máte vůbec ten sraz?" Ona se na mě podívala a povídá, že z devítky, "ale tys s námi chodila do devítky, ne?" Tak jí říkám, že nikoliv, že jsme spolu chodily na SVVŠ.

Pak mi skoro vyrazila dech, když se mě zeptala: "Ty nejsi Hanka Růžičková?" Říkám jí, že jsem ta a ta. Tak jsme se tomu obě zasmály. Přece jenom máme nějaký věk, no a taky právo se splést, a nic na tom nezmění vizáž kdysi krásné Ireny, chybička se prostě vloudí.

Docela se těším, až budeme mít zase sraz z gymplu, že se tam s Irenou setkám, říkala něco, že už se jí do té Ameriky nechce, tak to možná vyjde, můžeme dát tuto historku ostatním k dobru.

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Dřív jsem měla, Jíťo, také občas problémy s identifikací bývalých spolužáků po letech, ale ty třídy, s kterými se pravidelně scházíme, už mám nyní zafixované v současné podobě. Nejnepříjemnější pro mě byla situace, kdy se ke mně přihlásila v létě na výletě v jižních Čechách na ulici starší žena, jejíž podoba mi nic neříkala. Ona srdečně Zuzko, ahoj, já s přihlouplým otazníkem ve tváři. Až mi musela říct, kdo je. Spolužačka ze střední školy, kterou jsem neviděla ne od maturity, jen asi 20 let.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.