Nejkrásnější jsou ta obyčejná rána, kdy se slunce teprve klube ven, nad řekou se vznáší mlha, ptáci trylkují, ale jinak je krásné ospalé ticho. V prvních slunečních paprscích se třpytí v trávě démanty z rosy. To však musím v tento čas vstát už před šestou a nejlepší je to o víkendu. Kdy i ti činorodí si taky chvilku přispí a není slyšet startování náklaďáků a jiný ruch začínajícího pracovního dne.
Nejraději mám rána u řeky nebo u rybníka. Řeka, která protéká naší vesnicí, se jmenuje Bělá. Většinou teče líně, omývá kameny a poskytuje potravu hlavně volavkám, které se v našich končinách docela přemnožily. Mně nevadí, jen kdyby chvilku pózovaly před objektivem fotoaparátu a pustily mě k sobě blíž. Rybáři jsou z nich zoufalí, docela decimují stav ryb v našich vodách. A je jim jedno, jestli je ryba mírová a nebo podmírečná, jestli je to pstruh a nebo třeba hájený lipan. Zřejmě jim nikdo nedoručil rybářská pravidla.
Na mých ranních toulkách mě radostně doprovází komisař Rex, a i když je to hyperaktivní psí kluk, už si zvyká i na tiché povely, aby mi právě to různé ptactvo u řeky neplašil. Tyto okamžiky jsou jen moje, nepřipouštím si hrůzy, co se kde dějí. Těším se z klidu a jen doufám, že to tak zůstane.
Přeji všem krásná tichá rána.