Včera byl poněkud
náročný den,
ráno se nechtělo
z postele ven,
sluníčko svítilo, lákalo,
a tak mé znavené tělo
přece jen vstalo.
Rosa v trávě studí,
Rexíka
pomalá procházka nudí,
vnímám,
jak je venku krásně,
být tak básník,
píši o tom básně.
U řeky
rozkvetlé keře hlohu
září svou bělostnou krásou,
včely se na nich po ránu pasou,
fotím,
jinak nemohu.
I v obyčejné pampelišce
zakleta jest krása
a mé srdce tiše
nad tou krásou jásá.
U splavu se racek
ve vodě koupe,
peříčko ztracené
se ve vlnkách houpe.
Ještě, že jsem nezaspala
tyto krásné chvíle,
obyčejné ráno,
co duši mé je milé.