Z mého života (1.díl):
Poděkování babičce

Z mého života (1.díl):
Poděkování babičce

27. 5. 2015

Naše babička byla úžasně vitální až do pozdního stáří. I ve svých 95 letech sledovala denně Televizní noviny. Hlasitě přitom nadávala na komunisty - dokud nešla spát. Jenže říkala každý večer stejnými slovy pořád totéž, až se to nedalo poslouchat.. a tak mě vlastně babička přivedla k četbě. Nakonec jsem si jako dítě tajně četl i pod peřinou s baterkou. Od té doby knížky miluji. Děkuji, babičko.

Přes den byla babička většinou aktivní i v kuchyni. Moje maminka si s ní nevěděla rady. Babička pořád tvrdila, že tu polévku je třeba ještě osolit. Pokaždé, jakmile se maminka z kuchyně vzdálila, tak ji také znovu osolila. A nejen polévku. No jo, tak se stalo, že jsem si oblíbil sůl. Jako takovou, kterou líže jelen. Tím se i vysvětlují mé celoživotní sklony k tloustnutí. Protože, jak známo, sůl váže vodu v těle. A proč jsem tomu rád? No přece proto, že mi to zatraceně chutná! Děkuji, babičko.

Mám z druhého manželství matky bratra Mílu, mladšího o 13 let a 13 dnů. V jeho první třídě ZŠ musela maminka do školy. Žáci měli vyjmenovat zdravé a nezdravé nápoje. Míla zařadil do zdravých nápojů rum. Babička si totiž vždy dávala lžičku rumu do čaje – s komentářem, že je to zdravé. To se ovšem paní učitelce nelíbilo.

Ovšem mezi nezdravé nápoje zařadil Miloušek i vodu, naftu a benzin. Ptal jsem se ho, „proč vodu?" Míla: „Babička řekla, že voda z kohoutku je samá chemie a nemá se pít." Brácho, co je to ta chemie? ....Zkuste to vysvětlit šestiletému bráškovi....A za co vděčím babičce? Od té doby si pamatuji jak nezdravý je benzin, a nedávám si ho ani po lžičkách do čaje. Naftu jsem také vyloučil. Děkuji, babičko.

Jednoho dne se babička v kuchyni vůbec neobjevila. Tvářila se vážně a pořád si něco psala. Nějaká čísla. Zeptal jsem se jí: „Babi, co si to pořád počítáte?" (Babičce se vykalo). A babička povídá: „ No, je to možný, že už je mi 300 let?"

Což mi připomíná můj první rok učitelování na stavební průmyslovce. Mým partnerem, který mi asistoval při „Cvičení z pozemního stavitelství" (projektování budov), byl starý pán, přesluhující důchodce  Ing. Arch.Václav N. Když jsme spolu poprvé šli na hodinu, studentům jsem ho představil. Příště jsem mu zase dal přednost ve dveřích, on šel rovnou ke katedře a představil se sám. Před třetí hodinou mu na chodbě povídám: „Pane profesore, už Vás znají". On na to: „Jóó? Opravdu? A odkud?" Vejdeme do třídy a začne: „Jmenuji se Ing.Arch........"

Takže uznejte, přátelé, odešel jsem ze školy do důchodu v pravý čas! Pamětliv slov babičky jsem se rozhodl začít psát své vzpomínky dříve, než mi bude 300 let.

Hezky spinkejte, babi, děkuji.

Můj příběh rodina
Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Tomanová
A dobře jsi udělal, Borku, piš, jde ti to na pětku :-)...tedy, na těch*****, samozřejmě!
VANDA Blaškovič
No jo, Libore, měl jsi ten článek napsat o malinko dříve a já bych tu kohoutkovou vodu nepila....:) babička byla moudrá žena, poslechla bych ji..:)
Jiřina Benešová
Pěkné vzpomínání na babičku. Já jsem měla jenom jednu babičku. Zemřela, kdy mě bylo 13 let. Těžce jsem to nesla a dodnes na ni vzpomínám. Věřím, že i v mysli mých vnoučat zůstanou milé vzpomínky na mne.
Libor Farský
To je nápad !!!!! Maturitní práce o babičce Haničce...pěkně prosíme.
Alena Tollarová
Hezký první díl. Těším se na další, Libore. Hanko, nestála by za zveřejnění ta maturitní práce Tvojí vnučky? Já se učím být babičkou naostro, za pochodu; žádnou jsem bohužel nepoznala.
Libor Farský
Děkuji za instruktáž ke klávesnici pane kolego a paní Jiřinko.
Zdenka Jírová
Za svou jedinou babičkou jsem jezdila na prázdniny na vesnici. Byla to taková "pravá babička" jak od Boženy Němcové. Byla zvyklá celý život tvrdě pracovat, měla pět dětí, nakonec jí zbyla jen moje maminka, nejmladší. Ráda jsem poslouchala její vyprávění o časech ještě za císaře pána, jak chodili na procesí, uměla hezky zpívat písničky z té doby. Naučila mne krmit drobné zvířectvo na chalupě, kde celý život bydlela a kterou až do své smrti zvelebovala. Zemřela, když mi bylo 12 let, ale nikdy jsem na ni nezapomněla.
Soňa Prachfeldová
Dobré babičky jsou nad zlato - je to moc hezké psát humorně a s láskou o babičce .
Lidmila Nejedlá
Měla jsem jen jednu babičku, druhou jsem nepoznala. Pamatuji si ale na prababičku, velmi čilou hodnou ženu. Pane Libore, takové vyprávění je moc milé.
Miroslav Štorch
A ještě poznámka - pro přehlasované U se používá klávesová zkratka - stisk klávesy ALT + vypsat číslo 129 = ü viz podrobněji http://kubu.wz.cz/help/char/alt_num.html

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.