Jeho inteligentní humor baví už několikátou generaci diváků. Ladislav Smoljak, divadelní i filmový režisér, scenárista a populární herec, kterému se díky bujné prokvetlé kštici říkávalo "český Albert Einstein", vytvořil se Zdeňkem Svěrákem postavu geniálního všeuměla Járy Cimrmana a s ním spojené autorské divadlo a filmy. Jejich tvorba měla veliký úspěch. V sobotu 6. června je to pět let, co Smoljak opustil tento svět.
Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero!, Kulový blesk či Vrchní, prchni!. Dnes již kultovní filmy autorské dvojice Smoljak-Svěrák jsou stále oblíbené a řada výroků z nich doslova zlidověla. Na některých se Smoljak autorsky spolupodílel se Svěrákem a některé režíroval.
Jejich společné Divadlo Járy Cimrmana, zprvu nezávazná mystifikace okolo imaginární postavy zapomenutého českého génia, se postupně rozrostla do netušených rozměrů. Divadlo přežilo po změně režimu v roce 1989 bez úhony dalších dvacet let, a to i díky Smoljakovi. Úspěšné je i po jeho smrti. Cimrmanologové pravidelně vyprodávají sál na Žižkově a jezdí po zájezdech.
Pořádek i sebeironie
Vyráběl smích, ale svou práci bral vážně a totéž vyžadoval od ostatních: odpovědnost, spolehlivost, řád. Zastával názor, že "v divadle není demokracie", že někdo tu musí rozhodovat a že režisér má právo postavit do latě i tu největší hvězdu.
Ze sebe si ale uměl dělat legraci a z jeho zlidovělých filmových skečů – postavy snobsky starosvětského majitele mlýna v komedii Na samotě u lesa, psychiatra ve filmu Co je vám, doktore? či hysterického režiséra v muzikálovém Trháku – čiší sebeironie. „I když je s humorným textem často perná práce, vždycky když se na tomhle políčku něco urodí, je to pro toho, kdo zasel, velká radost,“ popsal jednou své pocity.
Původní profesí byl Smoljak podobně jako Zdeněk Svěrák učitel. Narodil se 9. prosince 1931 v Praze, jeho rodina z otcovy strany pocházela z Podkarpatské Rusi. Po maturitě jej nepřijali na studium divadelní režie, takže vystudoval pedagogickou školu se zaměřením na matematiku a fyziku, což krátce vyučoval.
Ale šedesátá léta už jej zastihla v jiné branži. Pracoval pro časopis Mladý svět, kde se podílel na vzniku ankety Zlatý slavík, a v roce 1966 založil se Svěrákem a Jiřím Šebánkem Divadlo Járy Cimrmana, které se stalo živoucí legendou.
Před kamerou se poprvé mihl ve Zločinu v šantánu a poté v komedii Pane, vy jste vdova! – v obou případech v redaktorské roličce.
Spolupráce se Svěrákem
Od 70. let začala éra společných scénářů se Svěrákem, zatímco Smoljak jiným režisérům pouze asistoval. Sem spadají zmíněné veselohry Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero či Na samotě u lesa. V šedi tehdejší filmové tvorby ihned zazářily a postupně se Smoljak dostal i k vlastní režii, od Kulového blesku přes Vrchní, prchni! až po trojici cimrmanovských děl.
Zahájil ji Jára Cimrman ležící, spící a završilo svědectví ze zákulisí divadla Nejistá sezóna z roku 1987. Prostřední cimrmanovský film, detektivka Rozpuštěný a vypuštěný, přinesl trhlinu ve vztahu obou spoluautorů. Svěrák počítal s hlavní rolí inspektora Trachty, kterou hrál i na divadle, ale režírující Smoljak ji svěřil Jiřímu Zahajskému. Další film už nenatočili.
Nadále je však spojovalo divadlo, a když Svěrák začal filmovat se svým synem, Smoljak se v jejich snímcích objevoval v menších rolích. Celkem spolu napsali 15 her, poslední nesla název České nebe.
Smoljak si našel i jiné aktivity. Založil vlastní divadelní studio Láďa, vystupoval v pořadech věnovaných národním velikánům, stal se průvodcem televizního cyklu Hudební toulky.
V listopadu 1989 patřil k prvním umělcům, kteří přišli do tehdejšího Svobodného slova podpořit stávkující studenty.
Založením byl optimista a svůj druh optimismu popsal jednou slovy: „Víte, že něco nedopadne dobře, a přesto za tím jdete a prosazujete to, protože máte pocit, že to, co děláte, má smysl a je to správný.“
Ladislav Smoljak byl třikrát ženatý a má čtyři děti. Když vážně onemocněl rakovinou, pořád se přes velké bolesti a dechové potíže snažil vystupovat. Zemřel v kladenské nemocnici.
