Blíží se doba polední, slunce začíná více pálit. Na nástupišti stojí připraven k odjezdu rychlík směr Plzeň. Je již jen několik málo minut do pravidelného odjezdu a přesto ještě k vlaku proudí davy cestujících s batohy, jízdními koly, plačícími dětmi. Vlak už tak dost přeplněný, začíná praskat ve švech.
Skladba cestujících je velmi různorodá. Skupiny mladých lidí s batohy průběžně se posilňujících pěnivým mokem ze sklenic, kelímků či plechovek. Někteří snad ani neví kam vlastně cestují, neboť společnou jízdenku má někdo z nich, o němž ostatní ani neví, v jaké části vlaku se momentálně nachází. Několik invalidních cestujících s vozíky, další skupinky i jednotlivci s jízdními koly, rodiče s dětmi i náhodní samotní cestující.
Horko se zvětšuje s každou přibývající minutou. Jednomu z rozjařených mladíků zvoní mobil a on sděluje ostatním, že vpředu je o něco více místa. Zavelí k přesunu a celá skupina asi deseti lidí s velkými batohy a rozpitým pivem se dává do pohybu prodírajíce se uličkou a chodbičkami mezi ostatními cestujícími. Mají plné ruce, bohužel každý jen dvě, v nich batohy, části oblečení a rozpitá piva, to vše při prodírání občas zvednuté nad hlavou. Ostatní cestující jsou sem tam oblaženi pivní sprchou z naklánějících se sklenic či kelímků. Někdo se ozve, ostatní jen trpně uhýbají.
Proti nim se prodírá tatínek s brečícím dítětem v náručí a hledá své rezervované místo. Dítě křičí čím dál víc a zklidňuje se teprve v okamžiku, kdy jsou již usazeni na rezervovaném místě. Na rozdíl od zklidněného dítěte jsou stále hlučnější a ukřičenější někteří z těch, co se osvěžují pivem. Průvodčí začíná svou nelehkou práci v prvním voze. Předtím se intenzivně věnoval nakládce jízdních kol, invalidních vozíků a občas usměrňování nástupu cestujících s rezervací. Zaplněna je též i první vozová třída. Někteří si raději připlatí, než aby se mačkali na přeplněných chodbičkách vozů.
Je pravé poledne a začíná ten pravý letní hic. Odkudsi z přeplněné chodbičky zazní slova jednoho z cestujících: „Nelíbí se ti to? Najmi si taxi!“