Vše, co je na Kubě krásné, je buď dílem přírody nebo lidí v předcastrovském období, vše, co je ošklivé, je dílem komunistického režimu.
Kuba je ostrovní nudle o délce 1200 km a celou jí od východu na západ prochází dálnice, která je místy rozbitá, sjezdy nikam nevedou a končí v polích. Financoval ji v 80 letech bývalý Sovětský svaz. Co je ale zajímavé, že provoz je zcela oproti naší dálnici D1 minimální. Na Kubě autem nejezdí téměř nikdo. Jeho pořízení je pro obyčejného člověka většinou nedostupné. Protože ani MHD skoro nefunguje, je státem nařízeno brát stopaře. U silnice čekají hloučky lidí a policie vše organizuje. Druhý způsob cestování je pořídit si kolo nebo jízda v bryčce tažené koňmi.
Já jsem naštěstí přiletěla s cestovní kanceláří na letiště do Varadera, kde na účastníky zájezdu čekal autobus s kubánským průvodcem (uměl dobře česky, protože dříve pracoval v plzeňské Škodovce). Rozvezl nás do jednotlivých hotelů v oblasti Varadera. Já jsem bydlela v hotelu, který nechala postavit Kanada pro své turisty. Hotel byl velmi luxusní a ubytování či jídlo bylo na evropské či kanadské úrovni. Jinak ale hotely nižších hvědiček spíše vypadaly jako cely předběžného zadržení. Utržené okenice, zanedbané pokoje. Ale i v hotelu all inclusive se stane, že nemáte talíře, chybí příbory a personál chaoticky pobíhá sem a tam.
Na ostrov jsem přiletěla začátkem února, kdy všude bylo vidět začínající jaro. Koupání v Atlantiku bylo možné jen pro otužilce. Mně voda 24 stupňů připadá studená. Hotelové bazény měly obdobnou teplotu - nebyly vytápěné.Snažila jsem o to víc cestovat po ostrově organizovanými zájezdy. Navštívila jsem hlavní město Havanu, která mně ta trochu připomínala město, kde dvakrát přešla válka. Staré americké buráky z padesátých let, oprýskané domy, okna bez skla, obchody prázdné, občas se tam krčila láhev octa či něco podobného. Lidé většinou posedávají před domy nebo žebrají u turistů o eura či CUC (konvertibilní peso). Zajímavý byl pionýr s rudým šátkem na krku, prosící na ulici o euro.
Co naopak bych hodnotila oproti jiným latinsko-americkým zemím jako pozitivní, je naprostá bezpečnost i v noci v ulicích jak v Havaně, tak i v oblasti Varadera. Například v Brazilii vás okradou i ve dne na ulici či na pláži.
Navštívila jsem také soukromou restauraci, které ale mají nevýhodu, že nesmějí podávat jídla z ryb, mořských plodů a hovězího masa (produkty kontrolované státem). Tak jsem ochutnala želví a krokodýlí speciality.
Na Kubě se platí dvěma měnami, a to zmíněným CUC (konvertibilní) a peso nacional. Za národní měnu toho Kubánec moc nenakoupí, protože obchody zejí práznotou a na Kubě platí přídělový systém potravin.
Proto všechny hotely pro cizince jsou v systému all inclusive, aby hosté netrpěli hladem či žízní. Jinak barmané v hotelech rozhodně nešetří při přípravě vynikajících koktejlů s kubánským rumem a také každodenní animační programy jsou velmi zábavné. Já jsem se dokonce učila tančit salsu a tango.
Při pobytu na Kubě jsem si uvědomila, jak je báječné žít v zemi, kde již nevládne diktatura jedné strany a kde máme všeho dostatek. Jen to moře s nádhernými písečnými plážemi nám chybí.
Přikládám pár fotek z cesty.
Můj tip na dovolenou či výlet - velká letní soutěž o pobyt v Česku. Napište do rubriky Moje cestování, kde jste byli, co se vám na dovolené či výletě líbilo, jak jste byli spokojeni se službami – ubytováním, stravováním, průvodci, delegáty cestovních kanceláří. Popište, co bylo na navštíveném místě nejzajímavější, co stojí za to vidět, ale i to, co se vám nelíbilo a co byste nedoporučovali. Článek nadepište Můj tip na dovolenou. Všechny příspěvky budou 30. září slosovány a vítěz vyhraje třídenní pobyt v některém z českých penzionů. Více informací zde |