Milí přátelé, dámy a pánové. Cítím provinění ze zpoždění a dovolte mi tedy, abych se Vám dodatečně představil a na pokračování se Vám svěřil s několika epizodami, které můj dočasný pobyt na této planetě provázely. Nazval jsem tu kompozici pocitů "Z mého života" a už jsem vložil první dva díly. Toto měla být předehra na první stránce - hned po otevření mého profilu, ještě před „mými zájmy". Jen pořád nevím, jak ji tam dostat. Obávám se, že to současný software www.i60.cz neumožňuje. Ale bylo by to praktické. Různé jiné interaktivní weby, sociální sítě a všechny seznamky začínají okénkem např."Profilování" nebo „Něco více o mně" apod. Není tak třeba pátrat v článcích po základních informací o uživatelích, jejich bydlištích a případných možnostech dalších vzájemných osobních kontaktů. Obsah vložených údajů je, samozřejmě, dobrovolný. Toto je můj výběr.
Jsem: Libor 01, nejstarší ze tří Liborů v domě (nar. r.1945). Dle data narození Beran, dle vzhledu i podle bydliště spíše medvěd. Sice menšího vzrůstu, ale doháním to na centimetrech okolo pasu..
Nejsem: V žádném případě reinkarnován či jinak reyklován. Jsem ryzí originál.
Profese: Stavař + později učitel na SŠ a VOŠ, nyní v důchodu.
Zvláštní vzdělání: Ideově-politické vzdělávání učitelů nestraníků - (průběžné školení po dobu 18 let). Sexuální výchova adolescentů - (1x školení 3 hodiny). SMAJLÍK 2x
Bydliště: Samota u obce Brloh pod Kletí, okres Český Krumlov http://www.obecbrloh.cz/
Poznámka: Ve znaku obce Brloh jsou pětilisté růže pánů z Rožmberka - a hlavně medvěd - (viz obr.1). Domorodci přesto neradi slyší, když někdo řekne, že žijí v Brlohu.Trvají na tom, že žijí v Brloze. Podivné...Já se naopak svým brlohem chlubím – viz obr.2
Rodinný stav: Vdovec, již dlouho i bez přítulkyně. (To není překlep, ale mé nové české slovo. Rád je tvořím i sbírám).
Orientace sexuální: Hetero, špatně snáším metrosexuály a nepřiměřený mužský narcismus.
Orientace politická: Blízká pojetí Václavem Havlem, jsem eurorealista.
Životní priority: Empatické mezilidské vztahy a přátelství s domácími zvířátky, (ale jen chlupatými), krásno (i pouhé pěkno) na pohled, k četbě a k poslechu. Humor a poezie všedního dne.
Mé zvláštní schopnosti: Umím psát oběma rukama a hýbat ušima. A to je asi tak vše.
Mé zvláštní neschopnosti: Je na místě, abych se teď přiznal, že nemám dostatečné humanitní vzdělání. Jen technické a pedagogicko - psychologický tříletý postgraduál při zaměstnání a dálkově. Snažím se to dohánět četbou a internetem, ale občas je pozdě - viz následující příběh.
Nikdo není dokonalý: Po řadu let jsem se zájmem sledoval TV pořad s tímto názvem. Hlavním moderátorem byl Jiří Krampol, ten si do každého dílu zval dva hosty, kteří hádali počet správných odpovědí na jednoduché otázky, pokládané lidem na ulicích. Inspiraci k těmto otázkám čerpal i z návrhů posluchačů a já jsem mu jednou také přispěl. Moje otázka zněla: „Jaký je rozdíl mezi mulou a mulatkou ?"
Myslel jsem si v tu chvíli, jak je to ohromně vtipné. Byl jsem pak zklamán, když ji v pořadu zjednodušil jen na otázku: „Co je to mula?" (Správná odpověď: „Mula je mezidruhový kříženec samce osla se samicí koně"). Až pak mi došlo, že musela zasáhnout censura či autocensura, neboť bylo pravděpodobné, že by se mohly vyskytnout odpovědi typu „mulatka je kříženec"...a to by nebylo etické. Společensky únosná odpověď totiž zní: „Mulatka je dcera bělocha a černošky nebo bělošky a černocha". Tak jsem to Jiřímu Krampolovi prominul. Mimochodem, věděli byste všichni, jaký je rozdíl mezi mulou a mezkem? Já jsem se musel podívat do Wikipedie. A stalo se mi vícekrát, že jsem některou správnou odpověď neznal.
Takže dnes už vím, že "etika" není to, co se lepí na flašky. SMAJLÍK
Když už jsem tento článek nazval „Co jsem zač", řekl jsem si, že bych asi měl upřímně přiznat barvu ve všem. Tak jsem začal popisovat:
1. Mé neřesti a nedostatky - (značně převládající)
2. Mé řesti a dostatky
Jenže mi to vyšlo moc dlouhé, tak místo toho uvedu v závěru kontakt. Pro případ, že by to někoho zajímalo, anebo by mi chtěl napsat (konstruktivní) kritiku.
Jednu svoji vadu však přece jen musím zmínit, neboť je pro mne typická a čtenáře mých článků tímto prosím o shovívavost. Dost často vymyslím něco ohromně vtipného, načež pak zjistím, že to přijde vtipné jenom mně samotnému. Musím se naučit pracovat se smajlíky, abych na svůj specifický humor upozornil. Vzhledem k mé oblibě kombinovat záměrně v textu věci vážně míněné s naprostými nesmysly mi to ovšem u každého nepomůže, tedy zejména ne u čtenářek. Neboť, jak pravil Jan Werich, „ženy nemají smysl pro nesmysl". Jenže já už jiný nebudu.
Byl jsem varován, že zveřejněním své funkční e-m adresy mohu nějakému potenciálnímu nepříteli nahrát na smeč. Já se ale nebojím, neboť v tenisu jsem se naučil zahrát lob.
Kontakt: lifa.takeiteasy@seznam.cz
Tahle Země není jenom pro lidi čistokrevného druhu "homo". Polomedvěd Libor zdraví všechny čtenářky a čtenáře tohoto skvělého portálu. Zvláštní poděkování patří redakci. (Viz obr. 8)
Poznámka pod čarou – k fotografiím mé osoby. (Viz obr. 5, 6)
Takhle blbě vypadám při oficiálním focení vždycky.Tentokrát mám nějaké oteklé tváře nebo co, bradku nakřivo a oči mhouřím jako žlůva Jiřího Suchého.
Vzpomínka zde: www.youtube.com/watch?v=jxjsNyfapDI (Sup a žlůva - zvuk nutný ).
Na jiných fotkách zase buď zrovna mrknu, kýchnu anebo z jiných důvodů vypadám jako debil. Mám to po mamince, také vždy utíkala před fotografováním a jediné její hezké fotky byly pořízeny tak, aby o tom nevěděla. Geny jsou potvory. A já se nechávám stejně nerad fotografovat jako zubařit. Tak už mne, prosím, nefoťte. (Viz obr. 7)
