Každý pátek bude od září vstupovat ne televizní obrazovky v roli poněkud nerudného lékaře. Seriál, který se jmenuje Doktor Martin, sklízel úspěchy v mnoha zemích, teď vznikla jeho česká verze s oblíbeným hercem Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Je to role velká, výrazná, taková, na kterou se nezapomíná.
Zdá se, že jste se dosud seriálům vyhýbal. Co se změnilo?
Je to seriál pro mě neobvyklý v tom, že hlavní postava je na obrazovce prakticky pořád a žádná scéna se bez ní neobejde. Dosud jsem hrál jen ve dvou seriálech, Hotel Herbich a Četnické humoresky. Nicméně za mnou přišel producent Vratislav Šlajer s tím, že má možnost koupit práva k mezinárodně úspěšnému seriálu a že do toho půjde jedině tehdy, pokud ho budu hrát já. Nic takového se mi dosud nestalo, takže jsem kývl, že si scénář přečtu.
Znal jste anglickou předlohu?
Ne. A ani nechci. Nemyslím, že by bylo dobře, kdybych se jí nechal ovlivnit. Viděl jsem z té původní verze asi tak dva záběry.
Ta postava doktora Martina je poněkud nerudná. I když je skvělý lékař, s lidmi to moc neumí. Je vám sympatický?
Já to beru tak, že mě postava, kterou mám hrát, musí zaujmout už při čtení. Ale nevybírám si je podle sympatií, tak to snad žádný herec nedělá. Můj doktor je člověk, který z osobních důvodů opustí prestižní místo a odjede dělat obvoďáka na venkov, kam kdysi jezdíval na prázdniny ke své tetě. Řekněme, že mu poněkud trvá, než se naučí s místními lidmi komunikovat. A tak si o něm lidé myslí, že je nepřívětivý podivín. Nebo arogantní mrzout, chcete-li.
Co vás tento rok kromě seriálu ještě zaměstnává?
Stále hraju Sluhu dvou pánů v Národním divadle. Počítám, že za rok by mohlo dojít k šesti sté repríze. Také jsem se před časem vrátil do Divadla Husa na provázku v Brně, ve kterém jsem začínal, a nazkoušel jsem tam hru Amadeus. Těší mě to nejen proto, že v ní hraju se svým synem.
V mnoha rozhovorech jste si dával předsevzetí, že zvolníte...
Ano, dával. Ale nepodařilo se. Stále jezdím na zájezdová představení a někdy se mi zdá až neuvěřitelné, že lidé chtějí poslouchat historky, které jsem už mnohokrát říkal. Dokonce si někdy uvědomím, že se ptají: A budete vyprávět to a to? Takže oni to znají a přesto to chtějí slyšet. Toho si nesmírně vážím a byl bych blázen, kdybych se vzdal takových krásných setkání s lidmi.
A zvládáte ty přesuny mezi Prahou, Brnem, představeními v různých městech a ještě natáčením seriálu Doktor Martin, který celý vznikal v Beskydech?
Byla to výzva i po fyzické stránce. Od sedmi ráno do večera jsme v Beskydech točili, pak jsem se často přesouval někam na představení, pak jsem přijel domů do Prahy, ještě se pár hodin učil text a pak se třeba brzy ráno vracel do Beskyd. Ale všechno jsem přežil. Sice si s postupujícím věkem uvědomuju, že některé věci už nejdou tak jako za mlada, ale na druhé straně je důležité nedat to najevo. Protože se pohybuju mezi mladými lidmi, spolupracuji s nimi, jsou pro mě výzvou. Přece nedopustím, aby si mysleli, že jsem dědek.