Rok se potýkám se silnými problémy páteře (ty slabší ani na roky nepočítám). Po květnové operaci páteře mne čeká ještě jedna, o které se dozvím rozhodnutí zítra. Lékaři, kterým jsem prošla rukama, svorně tvrdili, že hlavní příčina mých potíží je osteoporóza. Že v mém těle úřaduje, vím dlouho, a taky jsem s tím něco dělala. Výsledky léčby se panu doktorovi nelíbily, a tak jsem se na NI vykašlala. Teď jde do tuhého, obratle zlobí a jeden se zlomil (ten přijde zítra na řadu).
Zase jsem se vrátila k léčbě. Původní lékař se tak nějak vytratil. Našla jsem jiný objekt.
Máte doporučení?, ptá se objekt na druhé straně linky. Obstarala jsem si doporučení od neurologa. Objednávám se mobilem, asi po dvou hodinách úsilí jsem spojena. Máte doporučení? Mám, potřebuji objednat na denzitometrii. Objednáno. Ještě, prosím, hned objednat k lékaři.
Máte doporučení? Mám. Objednáno.
Cesta po Praze byla včera nedobrá, tramvaj nejede, jede bus X 1. Další bus objíždí, protože se staví parovod. Za 50 minut jsem ve zdravotním zařízení s velmi renomovanou pověstí.
Jsem objednána na 10 hod. a je 9, 50. Podávám sestře žádanku na vyšetření od neurologa. Nemohu Vás vzít, nemáte doporučení. Sestro, držíte ho v ruce! Ale to není k nám! Můžete mi přečíst, o co pan doktor žádá ? O vyšetření kostního metabolismu a osteo. Tak potřebuji toto vyšetření? Ano, jistě. Uděláte mi ho? Ne, nemáte doporučení! Musíte nejdříve k lékaři. A co si se mnou lékař počne, když nebude mít výsledek od vás? To máte pravdu, Ale já Vás bez doporučení vzít nemohu. Tak co mám dělat? Jít k tomu lékaři! Tam jsem objednána na září. Tak on Vám doporučení k nám napíše. A my Vás objednáme.
Po objasnění, kde v rozlehlém areálu najdu příslušnou odbornost, jsem ve správném pavilonu. V recepci dvě ženy telefonují, na služební hovor to nevypadá. Jedna skončila a je mi k dispozici: Osteocentrum ( to je honosný název - c e n t r u m ). To půjdete vlevo, na konci vpravo a do dveří s nápisem Žurnál. Ale sestra z ostea tam není, ta slouží jinde, ale bude tam jiná. Ptám se na chodbě jdoucí sestry (hlava už mi nějak bliká), kde je žurnál. Tady (ukázala ochotně ), ale tam nikdo není!
Usedla jsem na chodbě na nejbližší židli, abych chytila dech. Následně jsem vlezla do nejbližších otevřených dveří, abych nic netušící sedící sestře sdělila své přání. Její pohled byl bez naděje. Když jsem začala povídat něco o bordelu a neschopnosti systému, další sestra z chodby se mne ujala. Dostala jsem doporučení (protože ten papír musí být pro pojišťovnu, aby vyšetření proplatila, už jsem tedy pochopila) na tom správném papíru, vrátila jsem se do pavilonu, kde jsem začala, a byla jsem vyšetřena, tedy přístrojově. K lékaři za dva týdny.
