Vtipnější vyhrává: Není
nad mužské sebevědomí

Vtipnější vyhrává: Není
nad mužské sebevědomí

11. 9. 2015

Tak jsem se rozhodla přispět troškou do mlýna, tentokrát na nové téma: "Vtipnější vyhrává". Podotýkám, že tento zážitek se mi doopravdy stal před několika lety, když jsem ještě žila ve svém zvířecím království.

Jak jsem tak ve volných chvílích a "opuštěnosti" přemýšlela o životě, napadla mne myšlenka - odpovím na inzerát v SEZNAMCE. Stálo mne to pár dnů rozhodování, jestli o případného nového partnéra opravdu stojím, ale zvítězila zvědavost, zda ještě dokáži zaujmout. Nojo, ale kde hledat? TIP SERVIS nic moc, Seznamek sice v nabídce spousta, ale která je ta pravá??? Nakonec jsem vyštrachala v Libereckém deníku jeden, který mne opravdu zaujal: "Vysoký sympatický sedmdesátník hledá příjemný protějšek". JDU NA TO.

Na uvedeném telefonním čísle se ozvala překvapivě nějaká žena, která mi sdělila, že se jedná o jejího bratra z nedalekého Českého Dubu. Jelikož je nedůvěřivý, nechával rozhodnutí na ní. Takže jsem byla podrobena téměř kádrovému dotazníku s tím, že se pan Bohouš případně ozve. No, tyto okolnosti mi vzaly docela vítr z plachet, nicméně, když se za několik hodin Bohouš ozval, působil docela sympaticky...

Po několika následujících rozhovorech, kdy uběhlo asi 14 dnů, nastala očekávaná chvíle setkání. Bydlí kousek ode mne, nač volit neutrální místo. Naopak, jestli je to takový milovník zvířat, jak pravila sestra, ať padne na zadek před mým hospodářstvím. Když jej neupoutám osobním kouzlem stoprocentně já, třeba ocení hmotné statky a moji pracovitost. Pozvala jsem jej k sobě domů!!!

Před hodinou H, na kterou jsem se patřičně připravila, jsem byla nervózní jako před prvním rande... JAKÝ BUDE??? Určitě mu hned předvedu své zvířecí království, pak se společně s malým Bertíkem projdeme okolo rybníku s tím, že, bude-li sympatický, pozvu jej domů. Jak tedy bylo domluveno, v určenou dobu stojím před bránou a očekávám svůj budoucí idol. PŘIJÍŽDÍ!! Mávám, přes zabarvená skla u auta nevidím, kdo se za volantem skrývá. Dojel až před dům, já s tlukoucím srdcem hledím na otvírající se dveře a...

Ze dveří se nejdříve vysunula sešlapaná botaska, za ní ponožka bez gumičky a kus holé nohy. Následoval jakýsi zhup, vynořuje se druhá noha, široké plátěné nohavice a nad nimi ve vší kráse hlava Bohouše... Bertíčkuuuuu, utečmeee... Velká červená hlava a na ní jakýsi zatočený šedý kohoutek mastných vlasů. Když se tento můj toužebně očekávaný nápadník vysunul v celé kráse, stála přede mnou hora beztvarého masa, v sepraném umělohmotném triku, které nestačilo zakrýt pořádný pupek... V okamžiku, kdy mi podal svoji pravici, měla jsem dojem, že držím leklou rybu... Bože, co s tím??? No, nemám odvahu poslat jej hned pryč, proto mu nabízím prohlídku statku.

Paninko, já bych se raději napil kafe, nechte tu čokla, ať mi neolizuje nohy. (To sis dovolil moc, Bohouši, Bertík není čokl, tomu bys mohl zadek líbat - zuřím v duchu nad jeho neomaleností). Nedal jinak, než-li, že chce to kafe, tak jsme vyrazili. On přede mnou po schodech, za ním aróma žluklého potu, pohled na vysící beztvaré pozadí. Posadila jsem jej k oknu, uvařila kávu a stále (já blbka slušná) přemýšlím, jak se jej zbavit. Jak tak seděl, koukám, že přivírá oči, klimbá, sluníčko mu prosvěcuje ten mastný bobek na hlavě - on snad usne. "Nejste unavený?" "Jo, včera jsem to trochu natáh, ale kafe mne postaví na nohy."

Co mám povídat, debata vázla, stále mi měl snahu ukazovat v mobilu fotky své nebožky Milušky, fotku sestry, se kterou žije, a když se mu k nohám přiblížil ten můj čudla, tak to, co zvolal, rozhodlo. "Jedeš! Nelízej mi ty strupy!!!" Proboha, on má na nohách nějaké strupy, já se asi poblinkám... Bohuslave, Bertík potřebuje vyvenčit, pojďte s námi, nenechám jej trpět - napadlo mne jediné řešení, jak ho vyhnat z domu. Neochotně se zvedl, ještě se stačil porozhlédnout po celém bytě, ale následoval nás.

Jakmile byl přede dveřmi, na nic nečekám, podávám mu ruku, překonám "leklou rybu" a nevěřím svým uším. Pravil: "Tak já se rozhodnu a dám Vám vědět do konce týdne. Sestru budu pozdravovat, to jí udělá radost." Vole, co mi je do Tvé sestry, neznám ji a ani znát nechci, tak nač bych ji měla pozdravovat - říkám si, jen v duchu. Mávám, jsem vyléčená...

Za tři dny přichází SMS: "Drahá Evičko, přijedu v pátek na víkend, vezmu s sebou pár věcí, určitě si to užijeme." Odpověď: "Drahý Bohuslave, já ani můj pes nemáme o Vás nejmenší zájem, to nám věřte." Další SMS: "Nevíš o co přicházíš, huso, sestra měla pravdu, je mne pro Tebe škoda, Bohouš."

Tak jsem byla definitivně vyléčená, myšlenky na seznámemí mne po této zkušenosti nadlouho přešly. Žiji nadále sama se svým "čoklem" a je nám oběma spolu moooooc hezky.

 

Vtipnější vyhrává - literární soutěž magazínu i60.cz. Úkolem soutěžících je napsat příspěvek (příběh, povídku, glosu), jehož téma vychází ze zveřejněných fotografií. Pravidla soutěže a fotografie najdete zde.
Můj příběh Vtipnější vyhrává
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Bohužel muži jsou shovívaví ke svým přátelům z vojny, ze studií, ze sportu a podobných aktivit. Jak psala Bety Mac Donaldová:" dívat se na pěšinku plnou lupů...","ale je to kamarád z vojny".../volně/ .Mnoho týpků jsem takto překousla, ale když čůral do společného bidetu, nebo za terasu, kde jsem popíjela ranní siestovou kávu- to jsem vybuchla.Většina , které vařím kávu a poslechnu pár řečí je kultivovaná manželkou, přítelkyní nebo svou vlastní potřebou.Volní muži našeho věku jsou, ale "3ťastně rozvedení" a spokojení, že jim nikdo nevelí.Náš přítel vybírá o mnoho let starší ženy a vlastně je má jen jako jídelnu.Každou ženu oslovuje mladá paní a je tak vlísavý, sladký, že to nechápu /normálně se s ním dá mluvit, když nikoho nebalí./
Zuzana Pivcová
Od několika kamarádek o nekriticky sebevědomých nápadnících vím, ale sama jsem to naštěstí nezažila. Jen trochu mi to připomnělo, jak si mě kdysi namlouval o hodně starší Němec (viz Můj příběh/Chtěl mě za každou cenu(. Ten "Tvůj" ale předčil všechny. A navíc měl smůlu v tom, že natrefil na ženu, která jen tak něco nezbaští. A ještě má čtyřnohého ochránce. :-)))
Blanka Hlobilová
Moc krásně napsaný příspěvek. Zasmála jsem se u něj. Něco podobného jsem zažila se sousedem. Ne že bych ho zvala domů , on se vtíral sám. Tak jsem mu dala najevo můj názor a nezájem. Dnes když se potkáme náhodou na chodbě nebo ve výtahu, tak se pozdravíme, já se narovnám, v tu chvíli jsem o půl hlavy vyšší a vychutnávám si to. Prostě jsou z jiné planety.
Zdenka Jírová
Chlapi jsou ješitní, myslí si, že nám dělají milost,když o nás projeví zájem.Nedivím se, že Vás to vyléčilo z dalších seznamování. I já jsem měla pár "zkušeností", naštěstí k setkání vůbec nedošlo. Stačil mi text inzerátu. Žiji jen se svými kočičkami a jsem docela spokojená.
Jaroslava Handlová
Evi, máš štěstí, že máš Bertíka - hned bylo na co se vymluvit, jak se toho nesympatického namyšlence zbavit. Dobře jsi z toho vybruslila. Pobavila a rozesmála jsi mne.
VANDA Blaškovič
Ovšem, Bertice!! Toto je famózně vyprávěný, celkem banální příběh, menšíkovským stylem! Bravo, dobře jsi ho vyprovodila!!...:)) jo, bezvadný a příště, pokud nějaké příště bude, si ho neber domů...:)) vkusné, vtipné, jedničkové...tak jak to zde umí jen Bertice, čertice...:)) je vidět, že holčině otrnulo...a to je přínosné..:))
Eva Balúchová
To si teda dovolil opravdu moc,že Bertíka nazval čoklem.Určitě to nebyl pro tebe hezký zážitek,ale jak tě znám,teď už se mu směješ tak jako my.:-)) Seš Evčo dobrá vypravěčka a máš pořád co vyprávět.
Hana Rypáčková
Chudák Bohouš, to se trefil na tu pravou holubičku. Chechtám se jako racek...
Květoslava HOUDKOVÁ
Děvčata, mnozí "spisovatelé" vymýšlejí různé situace a tyto naše psal život sám a popravdě. Vytisknout a svázat, panečku, to by byla knížka! - a ten honorář jako valorizace důchodů by bodnul.
Elena Valeriánová
Evi, nádherně napsané - směju se a úplně si tu situaci dovedu představit. Samotu jsem naštěstí ještě řešit nemusela a doufám, že ani řešit nebudu. Ale když jsem byla na léčení v Mariánkách, podotýkám, že mi bylo krásných 25 let, holka jako proutek po prodělaných ledvinových záchvatech a následné operaci, byla jsem s přáteli tancovat. A tam se na mě doslova přilepil chlap něco přes padesát, upocený, zchvácený jak se snažil o taneční figury. Když si pro mě přišel podruhé tancovat, tak mi sdělil, že musím být šťastná, že mám stálého tanečníka, protože on má šarm zralého muže. Málem mě omývali. Jeho ego utrpělo, když jsem následný tanec odmítla s tím, že už jsem na celý večer zadaná. Procedil jen "vaše škoda, kotě".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.