Vtipnější vyhrává: Není
nad mužské sebevědomí

Vtipnější vyhrává: Není
nad mužské sebevědomí

11. 9. 2015

Tak jsem se rozhodla přispět troškou do mlýna, tentokrát na nové téma: "Vtipnější vyhrává". Podotýkám, že tento zážitek se mi doopravdy stal před několika lety, když jsem ještě žila ve svém zvířecím království.

Jak jsem tak ve volných chvílích a "opuštěnosti" přemýšlela o životě, napadla mne myšlenka - odpovím na inzerát v SEZNAMCE. Stálo mne to pár dnů rozhodování, jestli o případného nového partnéra opravdu stojím, ale zvítězila zvědavost, zda ještě dokáži zaujmout. Nojo, ale kde hledat? TIP SERVIS nic moc, Seznamek sice v nabídce spousta, ale která je ta pravá??? Nakonec jsem vyštrachala v Libereckém deníku jeden, který mne opravdu zaujal: "Vysoký sympatický sedmdesátník hledá příjemný protějšek". JDU NA TO.

Na uvedeném telefonním čísle se ozvala překvapivě nějaká žena, která mi sdělila, že se jedná o jejího bratra z nedalekého Českého Dubu. Jelikož je nedůvěřivý, nechával rozhodnutí na ní. Takže jsem byla podrobena téměř kádrovému dotazníku s tím, že se pan Bohouš případně ozve. No, tyto okolnosti mi vzaly docela vítr z plachet, nicméně, když se za několik hodin Bohouš ozval, působil docela sympaticky...

Po několika následujících rozhovorech, kdy uběhlo asi 14 dnů, nastala očekávaná chvíle setkání. Bydlí kousek ode mne, nač volit neutrální místo. Naopak, jestli je to takový milovník zvířat, jak pravila sestra, ať padne na zadek před mým hospodářstvím. Když jej neupoutám osobním kouzlem stoprocentně já, třeba ocení hmotné statky a moji pracovitost. Pozvala jsem jej k sobě domů!!!

Před hodinou H, na kterou jsem se patřičně připravila, jsem byla nervózní jako před prvním rande... JAKÝ BUDE??? Určitě mu hned předvedu své zvířecí království, pak se společně s malým Bertíkem projdeme okolo rybníku s tím, že, bude-li sympatický, pozvu jej domů. Jak tedy bylo domluveno, v určenou dobu stojím před bránou a očekávám svůj budoucí idol. PŘIJÍŽDÍ!! Mávám, přes zabarvená skla u auta nevidím, kdo se za volantem skrývá. Dojel až před dům, já s tlukoucím srdcem hledím na otvírající se dveře a...

Ze dveří se nejdříve vysunula sešlapaná botaska, za ní ponožka bez gumičky a kus holé nohy. Následoval jakýsi zhup, vynořuje se druhá noha, široké plátěné nohavice a nad nimi ve vší kráse hlava Bohouše... Bertíčkuuuuu, utečmeee... Velká červená hlava a na ní jakýsi zatočený šedý kohoutek mastných vlasů. Když se tento můj toužebně očekávaný nápadník vysunul v celé kráse, stála přede mnou hora beztvarého masa, v sepraném umělohmotném triku, které nestačilo zakrýt pořádný pupek... V okamžiku, kdy mi podal svoji pravici, měla jsem dojem, že držím leklou rybu... Bože, co s tím??? No, nemám odvahu poslat jej hned pryč, proto mu nabízím prohlídku statku.

Paninko, já bych se raději napil kafe, nechte tu čokla, ať mi neolizuje nohy. (To sis dovolil moc, Bohouši, Bertík není čokl, tomu bys mohl zadek líbat - zuřím v duchu nad jeho neomaleností). Nedal jinak, než-li, že chce to kafe, tak jsme vyrazili. On přede mnou po schodech, za ním aróma žluklého potu, pohled na vysící beztvaré pozadí. Posadila jsem jej k oknu, uvařila kávu a stále (já blbka slušná) přemýšlím, jak se jej zbavit. Jak tak seděl, koukám, že přivírá oči, klimbá, sluníčko mu prosvěcuje ten mastný bobek na hlavě - on snad usne. "Nejste unavený?" "Jo, včera jsem to trochu natáh, ale kafe mne postaví na nohy."

Co mám povídat, debata vázla, stále mi měl snahu ukazovat v mobilu fotky své nebožky Milušky, fotku sestry, se kterou žije, a když se mu k nohám přiblížil ten můj čudla, tak to, co zvolal, rozhodlo. "Jedeš! Nelízej mi ty strupy!!!" Proboha, on má na nohách nějaké strupy, já se asi poblinkám... Bohuslave, Bertík potřebuje vyvenčit, pojďte s námi, nenechám jej trpět - napadlo mne jediné řešení, jak ho vyhnat z domu. Neochotně se zvedl, ještě se stačil porozhlédnout po celém bytě, ale následoval nás.

Jakmile byl přede dveřmi, na nic nečekám, podávám mu ruku, překonám "leklou rybu" a nevěřím svým uším. Pravil: "Tak já se rozhodnu a dám Vám vědět do konce týdne. Sestru budu pozdravovat, to jí udělá radost." Vole, co mi je do Tvé sestry, neznám ji a ani znát nechci, tak nač bych ji měla pozdravovat - říkám si, jen v duchu. Mávám, jsem vyléčená...

Za tři dny přichází SMS: "Drahá Evičko, přijedu v pátek na víkend, vezmu s sebou pár věcí, určitě si to užijeme." Odpověď: "Drahý Bohuslave, já ani můj pes nemáme o Vás nejmenší zájem, to nám věřte." Další SMS: "Nevíš o co přicházíš, huso, sestra měla pravdu, je mne pro Tebe škoda, Bohouš."

Tak jsem byla definitivně vyléčená, myšlenky na seznámemí mne po této zkušenosti nadlouho přešly. Žiji nadále sama se svým "čoklem" a je nám oběma spolu moooooc hezky.

 

Vtipnější vyhrává - literární soutěž magazínu i60.cz. Úkolem soutěžících je napsat příspěvek (příběh, povídku, glosu), jehož téma vychází ze zveřejněných fotografií. Pravidla soutěže a fotografie najdete zde.
Můj příběh Vtipnější vyhrává
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Příběh,na který se jen tak lehce nezapomíná.Evo krásně vtipně napsané a s výhrou naprosto souhlasím a gratuliji.Komentáře ty nejsvělejší.
Libuše Křapová
Evi, četla jsem až teď. Vyhrála jsi právem, ten tvůj příběh je neskutečný a umíš to podat. Ještě že jsou i ti druzí muži, s MM máme prostě štěstí, že jsme je potkali :-)))) A vůbec, tady je pořádných chlapů přece víc - Radek, Libor, Tomáš atd.
Alena Tollarová
Tak jsem si konečně přečetla vítězný příspěvek a musím říct, že slzím. Nejen nad původním textem, ale při pročítání následné konverzace. Evi, to je dobře, že jsi zpátky v tak velkém stylu. Muži pořádají ankety na téma co se jim nelíbí na ženách a přijdou tak akorát na nehty a leopardí vzory. Což takhle udělat průzkum, co nám se nelíbí na mužích? sorry, Libore a Tomáši :)
Eva Mužíková
Libore, sem s ním a neostýchej se:))))
Libor Farský
Děkuji též Haničce Š. a Zuzce za podporu a jako MMka se vracím k původnímu tématu článku Evičky M. Chci vám totiž připomenout, že toto není první zkušenost Bertice se seznamováním, kterou nám tak vtipně vylíčila. Mrkněte se na její profil a příběh "Můj nejsilnější zážitek roku, který mohl být i posledním". Ten by také klidně mohl být soutěžním. Příležitostně přispěji i já svým zážitkem s pokusem o seznámení se na inzerát, který sice nevyšel, ale pobavil mne.
Eva Mužíková
Magdalenko, přeji Ti, ať Ti Tvé štěstí dlouho a dlouho vydrží. ....
Marie Magdalena Klosová
Vracím se k Tomášovu příspěvku a potvrzuji,že existují i muži jiného druhu,pravidelně se myjí /i zuby/,dokonce mají i své oblíbené vůně.A někteří nejsou zadaní.Měla jsem na jednoho takového štěstí v seznamce,je to zrovna teď 5 let.A Evě její zkušenost nezávidím.Rande je třeba domlouvat na neutrální půdě,s možností odejít třeba po 10 minutách.Hodně štěstí,nezadaní!mm
Zuzana Pivcová
To je zvláštní debata, pátrám, z čeho se vlastně vyvinula. Z toho, jak na někoho reaguje pejsek, co mu dává najevo svým olíznutím? Myslím, že není dobré striktně popírat něčí názor a proti němu stavět svou pravdu jako obecně platnou. Tak třeba já mohu za sebe říct, že pejska nemám, a když přijedu v létě do Týna, tak náš pan nájemník má dva psy (viz článek Boban a Denny jsou tak trochu naši/Můj příběh) a starší Bobánek je smutnější a méně dravý a tím pádem trochu odstrčenější než Denny, ale najednou ke mně přijde, láskyplně mi položí hlavu do dlaní a začne mi je olizovat, přitom se mi dívá do očí a tak si tam tiše povídáme, jaký je to úžasný zlatý pes, a asi mu ani nevoním, ani nepáchnu, je to kontakt na citové bázi. Borek má rád zvířátka a ta to logicky vycítí a umějí mu to oplatit. A tu poznámku o ženě bych nechala zcela bez komentáře, pro mě byla naprosto nevinně vtipná, že pejsek ví, že nemá konkurenci. Ale hodně oceňuji, jak se Tě ženy zastaly, Ty Méďo z Brlohu. :-)
Hana Šimková
Všechno jsem si přečetla souhlasím s panem Liborem. Ne jen, že má smysll pro humor , ale moc hezky o psíkách píše. Přeji Vám pana Libore, aby Vás Váš pes olizoval ještě dlouho.
Libor Farský
Eli, Hani a Evi, děkuji. A Květuško klídek. Slíbuji, že Vás olíznout nepřijedu. Ben je stejného názoru, právě jsme to spolu konzultovali.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.