Obě výše jmenované oblasti patří mezi nejzajímavější, ale zároveň i nejdiskutovanější místa na naší Zemi. Na relativně malé ploše je soustředěno tolik různých kultur a náboženství, ale zároveň je plná emocí, konfliktů a napětí. Stát Izrael vznikl v květnu 1948 a Palestina je autonomní oblastí a rozkládá se na území Západního břehu Jordánu a pásma Gazy.
Letos začátkem září jsem odletěla do Tel Avivu se skupinou dalších turistů. Zájezd pořádala cestovní kancelář Avetour. Vybrala jsem si zájezd, který vedl pan Mgr. K.Hrdlička, který patří mezi naše největší znalce pro oblast Blízkého Východu. Zájezd byl zaměřen hlavně na návštěvu židovských památek a židovského svátku Nového roku (letopočet 5776). Roš ha-šana. Slaví se modlitbami a sebezpytováním, troubí se na beraní roh - šófar. Je prvním dnem 10ti dnů pokání a je to jeden z nejdůležitějších dnů židovského roku. Podle tradice tento den byl stvořen Hospodinem svět.
Pro Židy je nejposvátnějším místem Země zaslíbené Zeď nářků v Jeruzalémě, což představuje jediný dochovaný pozůstatek ústředního Chrámu zbořeného Římany. Navštívili jsme ale také další posvátná místa, jako je hrobka krále Davida v Jeruzalémě. Pak také oblasti, které jsou spojené s rabíny, jako jsou města Safed a Tiberias.
Naopak pro křesťany jsou zásadní místa, spojená se životem Ježíše Krista a jeho učedníků, jako je Betlém, kde je bazilika narození Páně, pak oblast okolo Galilejského jezera, Nazaret či Olivetská hra, Křížová cesta a Chrám Božího hrobu. Pro muslimy je to zase Chrámová hora a její mešity či Hebron.
Při nočním příletu na letiště v Tel Avivu nás překvapila písečná bouře, která obklopila celý Blízký Východ. Přesto jsme podle programu navštívili všechna zajímavá místa. Jako první to byla starobylá Jaffa se svým přístavem. Prošli jsme ji ještě za svítání a pak jsme odjeli do Haify a starobylého města Akko. Večer jsme se ubytovali v Tiberiadě.
Tel Aviv je moderní město, kde žijí převážně sekulární Židé. Říká se, že město "nejde nikde spát" oproti Jeruzalému, kde žije převážná část tzv. ortodoxních Židů, hlavně ve čtvrti Mea Šearim, která je o šabatu zcela uzavřena, aby nebyli rušeni.
O šabatu (šábesu), který začíná v pátek po západu slunce a končí v sobotu po vyjití první hvězdy nefunguje v celém Izraeli veřejná doprava s výjimkou Haify. Jak nám řekl charakteristiku jednotlivých měst delegát cestovky : v Tel Avivu se tančí, v Jeruzalémě modlí a v Haifě pracuje. Šabat samozřejmě nedodržují Arabové či křesťané.
Za velmi pozitvní považuji, že v Izraeli se obecně nepije moc alkohol. Židé ho sice mají jako nezbytnou součást šabatového obřadu, ale pijí většinou střídmě oproti přistěhovalcům z bývalého SSSR. Arabové pijí většinou čaj.
Bezpečnostní situace v celém Izraeli i na palestinských územích je velmi dobrá a nesetkali jsme se za celou dobu zájezdu s ohrožením. V Jeruzalémě funguje izraelská policie, pohraniční policie MAGAV (vojáci) a oddíly YAMAM (černé uniformy na motorkách) a další bezpečnostní agentury. Policie je oproti naší velmi striktní, ale profesionální..
Snažila jsem v obecné rovině popsat návštěvu Izraele a Palestiny. Myslím, že se rozhodně turisté nemusí obávat o svůj život, jak je někdy panicky popisováno a sdělováno v různých médiích. Ještě se k návštěvě vrátím v dalším článku, kde popíši jednotlivá místa, kde jsme cestovali.
Přiložená fota jsou z minulých cest, nová fota mám ještě ve foťáku a přiložím je v dalším článku, kde se budu věnovat pouze tématice židovských památek na území státu Izrael a na autonomním území Palestiny.
