Kouzlo časů minulých:
Lyžařem proti své vůli

Kouzlo časů minulých:
Lyžařem proti své vůli

11. 10. 2015

Lyžování, které, jak račte vědět z počátků mého vyprávění, jsem v oné prehistorické podobě okusil už ve svých dětských letech, mě opět oslovilo už na průmyslovce, ale plnou vahou na mne dopadlo až na vysoké škole.

Budete se divit, ale i na vysoké škole jsme měli tělocvik, a ne tak ledajaký. Sportům a tělesné kondici nás učil pan profesor Žižka, nadšený Sokol, všestranný sportovec, a když Sokolům ustřihli křídla, pan profesor všechny svoje zkušenosti přenesl do organizace spartakiád, kde byl na vrcholu mezi odbornými pracovníky a byl vidět i na velitelském můstku. Jednou týdně, chceš nechceš, jsme obuli cvičky a červené trenýrky (nejprodávanější) a mučili svá těla za patřičného dohledu pana profesora, který závěrem povolil uzdu a nechal nás vyblbnout zejména při košíkové nebo jiném kolektivním sportu, který se vešel v zimě do tělocvičny a v létě na plácek u sportovní haly.

Myslím, že to bylo po druhém ročníku, kdy došlo na praktickou výuku přímo v terénu a celý ročník se povinně zúčastnil lyžařského výcviku na Luční boudě v Krkonoších. Výšlap z Pece pod Sněžkou okořenila pořádná vánice a barman na chatě vyprodal zásoby čaje a rumu za necelou půlhodinu po našem příchodu. Citron do grogu chyběl, nechyběla však dobrá nálada.

"Hošánci," pravil pan profesor, "ráno začíná výcvik, tak na kutě!" Únava přispěla k pochopení tohoto upozornění, a tak jsme ráno byli čilí a schopní vyběhnout před chatu k laškování s ranní rozcvičkou.

O lyžování už jsme cosi věděli. Jedni více, druzí méně. Teorii nám vtloukali do hlavy měsíc před tímto výcvikem. A tak se vytvořila čtyři družstva podle zkušeností, které kdo měl. Praktické naplnění pojmů jako kročné a modifikované oblouky, oblouk v pluhu v dynamické formě provedení, oblouk z přívratu vyšší lyží a střední kročný oblouk provázel v našem, čtvrtém a nejméně vyspělém družstvu ne sice pláč, ale rozhodně skřípění zubů.

Úsek stráně, kterou jsme používali, se brzy změnil v plochu, posetou tu menšími, onde většími důlky ve tvaru lavoru nebo brázdami, jež snesly srovnání s polem, které navštivilo stádo divokých prasat. Nicméně jsme se cosi naučili, vždyť jsme celý týden každé dopoledne oblouky trénovali, a tak byl zápočet na dosah ruky. Stačilo ještě tentýž týden odpoledne cvičit střídavý běh dvoudobý a souběžný běh jednoduchý. Největší utrpení tato disciplina způsobovala silnějším kuřákům, z nichž už po deseti minutách běhu začaly vypadávat cigarety.

Společenské vyžití po večerech nijak nevybočovala z normálu. "Komu karty v ruce šustí, toho pánbu neopustí," pravil Hájek, řečený Táta, a přikyvoval Kos, řečený Špaček. Tak jsem se k nim přidal a večer co večer jsme licitovali u maryáše, a když ostatní spustili Studentskou halenku nebo Niagáru při kytaře, pomohli jsme druhým hlasem, ten první byl nutný k onomu licitování. Občas se někdo urval a koupil láhev Rumunského bílého, litr za 13 Kčs, a pak následovaly skryté zásoby, které se dosud nepodařilo odhalit v batozích Slováků a Moraváků. A to pak šly písničky pěkně od huby.

Jediný incident nastal po jednom takovém sezení, kdy jsme zjistili, že zmizel vášnivý sjezdař Jožo Holý. Obešli jsme chatu třikrát dokola, prohledali ji od sklepa až na půdu, ale Jožo nikde. A tak jsme začali mít nahnáno. Už, už jsme začali uvažovat, že zavoláme na Horskou službu o pomoc, protože chalan Jožo z Těrchovej neměl lyžování nikdy dost a tento večer s měsícem v úplňku přímo vyzýval k bílému dobrodružství.

A pak se objevil. Rozesmátý, v sepraných teplácích a s rudými skvrnami na krku. "Chlapci, nemože mně volakto požíčat to oné na ten oný, šak vietě čo?" Dočista nás šokoval. "Kdes byl, ty vole. Hledáme tě už půl hodiny a málem jsme zburcovali Horáky." S nevinným pohledem se přiznal bez mučení. "Tak pokojská Marienka má izbičku len kúsok od kuchyně, stačilo zaklopať." Vrhli jsme se na něj jako vlci na mastnou kost, a než se nadál, byl v závěji, jen hlava mu čouhala. "Somári. A kto mně teda požíčá ten prezervatív?" Tonda Pavelec šáhl do peněženky a vyndal kulatou krabičku, celou ve "zlatě". Dar okomentoval: "Tu máš a nemusíš ho blbče vracet, nech si ho na památku."

Když jsme po týdnu odjížděli domů, šel jsem kolem Marienčiny světničky a všiml si, že asi některý závistivý kolega nadělal na dveře křídou čárky. Bylo jich celkem jedenáct. Anebo, že by Jožo jako pozdrav na rozloučenou a na památku?
Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Magdalena Klosová
Moc milé a vtipné.Jako vždy.Potěšilo mě a probudilo vzpomínky.Děkuji.mm
Blanka Hlobilová
Článek mě pobavil. Hezky napsaný, vkusný, vtipný. Úplně jsem se viděla na lyžařském výcviku na střední škole. Těším se na další příspěvěk.
Hana Rypáčková
No už se nám zimní čas pomalu blíží nejen ve vzpomínkách.Sledovala jsem dávno tomu na Zadově lyžařský výcvik vojáků v bílém maskovacím oblečení.Vyhrabali se na kopec a s velkou legrací se šůsem pustili z kopce, to byly držkopády a pak taky samozřejmě i lavory. Naštěstí to po sobě pořádně ušlapali. Ale nikdo je nic neučil a je to zřejmě moc bavilo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.