FOTO: Pixabay

Tanečník

26. 2. 2022

Na Žítkovéj sa len něrobilo, a kedz aj, tak sa to všecko dalo scihnůc, kedz sa chcelo ňjegce ísc. Bývalo tam jeden čas kino, jako dzeciská sme hrávaly též dzivadlo. Bol tam pekný sál, ve škole, aj s pódiom a oponů. Ale hlavně tam bývaly muzigy a plesy.

Můj příběh tanec vzpomínky

Autor: Jiřina Pilátová

Hodnocení:

(4.6 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Elena Valeriánová 28.10.2015 20:11

Obdivuji Vás, to ano, ale nářečí to není nic pro mne. Četla jsem před časem Žižkovské bohyně a byla jsem knihou docela zklamaná.

Jana Šenbergerová 28.10.2015 14:04

Panečku, v nářečí bych to nedala. Je to z moravsko-slovenského pomezí nebo odjinud? Na tancovačkách se dalo zažít leccos. S odstupem času se na to hezky vzpomíná, i když to nebylo vždycky moc veselé.

Zpět na homepage Zpět na článek

O Šípkové Růžence

Po maturitě jsem nastoupila na svoje první místo. Ústav pro mentálně postižené ženy na konci světa.…

Vlastimila Kosorínová

Vzpomínky na taneční

Konečně prázdniny! Má občanku a v září půjde do tanečních! Hurá! Naplněna očekáváním čehosi úžasného s nerozlučnou kámoškou Janou hodiny rozebírají, co na sebe. Přesněji v čem jít, aby oslnily, až nastane hodina H a ony vstoupí do víru společenského života.

Ludmila Černá