Alena Várošová
13.11.2015 18:12
Přesně to tak bylo paní Zdenko.No vidíte a maminka mi ji pořád přednáší,když přijde k nám.Ta bude překvapena,když ji řeknu,že to není o jabloni,ale o starí vrbě.Děkuji moc a zároveň se omlouvám za moje i maminčiny neznalosti.Ráda svou chybu přiznám,myslela jsem,že ji maminka když jsem ji zveřejnila složila a po Vaěm upozornění jak píšete ,mi řekla že si ji pamatuje.Psala jsem tenktát ,že jsem s nechtěla přivlastnit báseň takového velikána jako byl J.Neruda.Nevím,jak ji to vysvětlím,když čítanku z té doby nemám.Ale i tak děkuji.
Naděžda Špásová
9.11.2015 15:04
Hanko, moc hezké uctění stáří. Stromy mám taky moc ráda a hrozně mě štve, jak se teď všude kácí. Vždycky, když jsem v lese, obejmu si nebo pohladím stromy kolem sebe.
Zdenka Jírová
8.11.2015 21:57
Paní Várošová,Vámi uvedená báseň je od Jana Nerudy ze sbírky Prosté motivy - Zimní a pojednává o staré vrbě, nikoliv o staré jabloni. Já si vzpomínám, že jste tuto báseň uvedla pod svým jménem jako Maminčina stará jabloň v oddíle Moje poezie a divím se, že na to nepřišel nikdo z obdivovatelek ˇVašeho básnického uměníˇ . Upozornila jsem Vás na to v Diskuzi, protože jsem se tuto báseň také ve škole učila a není mi zdaleka 90.let jako Vaší mamince, kterou tímto obdivuji, že si jí ještě pamatuje a přeji jí i nadále dobré zdraví.Druhý den byl už celý Váš příspěvek redakcí smazán. To se nedělá, chlubit se cizím peřím.
Zdenka Jírová
8.11.2015 21:45
Krásná oslava přírody. Přírodu moc miluji, zvláště stromy a fyzicky mne bolí, když vidím, že je kácejí. Chodívám naší Zámeckou zahradou a fotím dokola její krásu jednotlivých stromů i života v ní. Kdo nemiluje nebo dokonce ubližuje přírodě, je duševní mrzák a ubožák. Žije jen poloviční život. Mám zde také jeden takový starý, vykotlaný kmen už nežijícího stromu, jen mech a drobný hmyz ho oživují. Lituji, že město včas nezachránilo před totální zkázou tohoto stařečka. Je ho stále méně a méně.
Zdenka Jírová
8.11.2015 21:44
Krásná oslava přírody. Přírodu moc miluji, zvláště stromy a fyzicky mne bolí, když vidím, že je kácejí. Chodívám naší Zámeckou zahradou a fotím dokola její krásu jednotlivých stromů i života v ní. Kdo nemiluje nebo dokonce ubližuje přírodě, je duševní mrzák a ubožák. Žije jen poloviční život. Mám zde také jeden takový starý, vykotlaný kmen už nežijícího stromu, jen mech a drobný hmyz ho oživují. Lituji, že město včas nezachránilo před totální zkázou tohoto stařečka. Je ho stále méně a méně.
Lidmila Nejedlá
8.11.2015 21:18
Ano, stromy jsou spjaty s našimi životy: A tak tam stál a díval se do polí. Byl jako král, sám v celém okolí. Korunu měl, ne však ze zlata a u nohou mu rostla tráva střapatá...
Lidmila Nejedlá
8.11.2015 21:18
Ano, stromy jsou spjaty s našimi životy: A tak tam stál a díval se do polí. Byl jako král, sám v celém okolí. Korunu měl, ne však ze zlata a u nohou mu rostla tráva střapatá...
Eva Balúchová
8.11.2015 19:57
Mám moc ráda staré stromy,vůbec přírodu.Je to to nejkrásnější co máme.Žádné umělecké dílo,ani umělecký předmět se nemůže k přírodě rovnat.
Jarmila Komberec Jakubcová
8.11.2015 19:30
V mládí jsem věřila, že ve stromech jsou zakleté stromové víly. Vážím si stromů a jsem ráda, že se dnes stromy smí kácet jen v období vegetačního klidu.Zažila jsem, že jednou člověk, kterého jsem si vážila porazil strom v květu.U mně skončil, protože takový čin se mě hluboce dotkl.
Zuzana Pivcová
8.11.2015 19:20
Ty staré kmeny mě takřka dojímají. Nafotila jsi je v celé jejich přetrvávající kráse. Když chodíme v létě na Hluboké podél rybníka do tamní malé ZOO, míjíme prastaré duby, které si snad opravdu pamatují zakladatele rybníků Jakuba Krčína. Některé jsou zpevněny kovovými obručemi, jiné už jen dutá torza a zdánlivě bez života, avšak najednou uvidíte, jak z jejich těla vyrážejí mladé zelené větévky. Tomu se nechce ani uvěřit, je to jako nesmrtelnost.
Načíst starší příspěvky