Tři kamarádky ve věku kolem sedmdesátky se před čtvrt rokem rozhodly, že se budou chovat výrazně opatrněji při nákupu jídla. Plán je jasný: Co ušetříme na jídle, dáme na společnou dovolenou. "Mami, neblázni, přece nebudeš hladovět," zlobila se dcera jedné z nich. Vtip je v tom, že dámy rozhodně nehladověly. Inspiroval je případ, který byl popsán v britských novinách Daily Mirror. Osmačtyřicetiletá Carolyn Ekinsová z Nottinghamu rok dodržovala jídelníček, který Britové běžně jedli v době druhé světové války. Přesný rozpis našla v archivu a protože ji baví dějiny, zjistila si o něm ještě mnohem víc. Výsledek? Za rok zhubla šestatřicet kilo a v přepočtu ušetřila sto tisíc korun. V žádném případě nemá pocit, že by trpěla. "Naopak, cítím se lépe než kdy předtím a uvědomila jsem si, jak bezhlavě a nesmyslně se nyní stravujeme," říká.
Brožuru s recepty vydala Velká Británie za války, aby obyvatelům usnadnila stravování v době, kdy se nic nedalo sehnat. Šlo o takzvanou přídělovou kuchařku. Lidé tehdy měli nárok na týdenní příděly v tomto složení: Sto gramů šunky či slaniny na týden, dvě stě dvacet šest gramů mletého masa, sto gramů tuku, sto gramů margarínu a litr a půl mléka. K tomu něco málo luštěnin, brambor, cukru, čaje. Vše v malém množství.
Carolyn se s těmito dávkami naučila vařit. "Nejprve mi připadalo všechno mdlé, bez chuti, protože tehdy se nepoužívaly dochuchovadla, barviva," říká. "Pak si mé tělo odvyklo od toho, na co bylo zvyklé a nové jídlo mi začalo chutnat."
Ano, jídlo je přesně to, na čem můžeme výrazně ušetřit, aniž bychom se trápili nebo se omezovali. Potíž je, že jsme si odvykli potraviny zpracovávat, kombinovat. Jednodušší je koupit balíček kuřecích prsou za osmdesát korun a udělat z nich jeden oběd pro tři lidi než koupit za stovku kuře, zpracovat každou jeho část a konzumovat ho klidně týden.
"Kupujeme zásadně celá kuřata," vypráví Olga, jedna z dam, které se snaží na jídle ušetřit peníze."Naporcujeme ho, takže dáme zamrazit zvlášť stehna, zvlášť prsa. To jsou pak dva obědy pro nás tři. Ze zbytků uvaříme vývar. Opět jídlo pro tři na dva dny. Z kostí obereme maso a máme z něj rizoto nebo je dáme do těstovin. Další jeden až dva obědy pro nás tři. Dobré, kvalitní jídlo a přitom přijde levněji, než když jsme dříve kupovaly polotovary a různá naporcovaná masa na táccích."
Úspora šikovných kamarádek už činí až dva tisíce měsíčně na každou z nich.
"Dříve lidé uměli suroviny zpracovávat, neplýtvali jídlem tak, jako nyní," říká uznávaný kuchař Zdeněk Pohlreich. "Často je za tím prachobyčejná lenost, jasně, že je jednodušší koupit kuřecí prsa na tácku než celé kuře a pohrát si s ním.Ale štve mě, když slyším, že lidé naříkají, že nemají peníze a pak vidím, jak nehospodárně nakupují a vaří."
Ale statistiky o výdajích domácností za jídlo naznačují, že takto uvažuje málokdo. Týká se to zejména mladých rodin, které tvrdí, že na nějaké extra dlouhé vyvařování a zpracovávání potravin nemají čas. Trend ve světě je však jasný: Co nejméně potravin upravovaných různými dochucovadly a látkami prodlužující trvanlivost. Jsou předražené a ještě k tomu nezdravé.
Tak se nestyďme při podzimní procházce posbírat někde popadaná jablka a odnést si je domů. Poptat se starých lidí, kteří prožili válku a bídu, co vlastně vařili, co jedli.
Nebrat vzpomínky starých babiček na to, jak se kdysi dělávala bramboračka, jako nostalgické blábolení, ale jako velkou inspiraci. Protože Carolyn z Nottinghamu svůj úspěch s jídelníčkem z druhé světové války s velkým ohlasem šíří na sociálních sítích a zkoušejí ho další a další ženy.
