Příběh na 50 slov: Víno

24. 11. 2015

Příběh na 50 slov

Seděla na gauči, nohy zkřížené a tupě zírala do neznáma. Slíbila to. Už to nechce zažívat znova. Sžíravou touhu po víně. Lepším bílém, pořádně vychlazeném. V krku vyschlo jako na poušti. Nedokáže odolat. Ztěžka se zvedla, ploužila se ke stolu. Vztáhla ruku. Už zase. Bylo tam. Velké, bílé hroznové víno.

Můj příběh

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení:

(3.4 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Várošová 26.11.2015 13:10

Pěkné Danuš,raději mám to hroznové,můžu-li si vybrat.

Dana Kolářová 26.11.2015 12:47

Děkuji za nahlédnutí a komentáře.

Soňa Prachfeldová 25.11.2015 16:22

Jdu si nalít, mám jen v tekutém stavu .

Hana Rypáčková 25.11.2015 09:14

Miluji obojí, holduji teď kuličkám...

Dagmar Bartušková 25.11.2015 08:17

Ten závěr byl překvapivý.

Zdenka Jírová 24.11.2015 23:21

Také jsem se lekla, že jde opět o alkohol. Hrozno miluji také.

Zuzana Pivcová 24.11.2015 20:39

Málem jsem, Dano, myslela, žes zavítala do Mileniny problematiky. Ale pojala jsi to vtipně a jako obvykle stručně.

Eva Mužíková 24.11.2015 19:08

Také mne často, zvláště v hluboké noci sžírá tato touha... hroznové víno zbožňuji.... Hezké a vtipné Danuško

Elena Valeriánová 24.11.2015 13:48

:-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Dobří lidé stále žijí

Každý z nás tuší, že by měl za svůj život udělat pár dobrých skutků. Ten prozatím největší nás potkal letos na Šumavě. Jeli jsme s manželem a naší sestřenicí Jitkou na Modravu. Seniorskou trojici doplnila čtyřnohá fenka malého pudla. Ta už je také ve svých 13 letech psí babičkou.

Beatrice Novotná

Moje srdce je pašák

Probudila jsem se z narkozy a zjistila, že ještě žiju. Srdce i s novou chlopní tlouklo, i když dost…

Hana Šimková

Každý den je jiný, i když seniorský

Taky vás občas ovládá pocit, že "čas je běžec příliš rychlým krokem"? Mě jo. Zvlášť letos, kdy jaro momentálně usoudilo, že bude létem. Proč? Mé dny, zvlášť ty jarní, řídí počasí.

Ludmila Černá

Můj krásný seniorský den

Ráno jsem nikam nespěchala. Přede mnou byla neděle a mě čekal příjemný den. Budu mít dost času, abych se mohla věnovat zahrádce. V posledních dnech jsem si na ni vyšetřila vždycky jen chviličku a ještě mě pokaždé vyhnal déšť.

Miloslava Richterová

Náš seniorský den aneb na ptáky jsme krátký

Nejsme pravděpodobně ti nejtypičtější senioři. Já i manžel jsme již dávno dosáhli důchodového věku, ale stále ještě pracujeme, i když na zkrácený úvazek. Proč? Protože nás naše práce stále baví a naplňuje, zůstáváme v kontaktu s lidmi stejné profese a zároveň nás to občas donutí se naučit něco nového.

Vladislava Dejmková