Dopis pro babičku
FOTO: Pixabay

Dopis pro babičku

6. 8. 2021

Milá babičko. Nemohu s Tebou mluvit osobně, proto Ti píšu dopis. Jsou věci, které jsi nestihla udělat, slova, která jsi nepověděla a sliby, které jsi nesplnila. Rovněž jako já. Chtěla bych vrátit čas. Na okamžik, malou chvilku...

Ano vím, nejde to a bylo by zbytečné se ptát, PROČ?! Díváš se na mne, ale já Tě nevidím, jen vnímám Tvoji blízkost, ochranu. Jsi v nebeském království. Brzy jsi mne opustila. Slíbila jsi, že to nikdy neuděláš, budeš navždy se mnou...

Věděla jsem, že to tak nebude a naproti tomu jsem nedokázala vzít Tvůj odchod jako součást života. Nevěděla jsem dlouho, jak bez Tebe mám žít. Ke komu se schoulit do náruče. Cítit vůni Tvého těla a dotek Tvých upracovaných, přitom tak něžných dlaní. Babičko, tolik jsem Ti toho nestihla říci...

Chtěla bych být zase tím malým děvčátkem. Tím, které jsi nosila na rukou, které Ti sedávalo na kolenou a spalo v Tvojí posteli. Tím děvčátkem, se kterým jsi se smála, krmila dobrůtkami a které bylo Tvojí princeznou. Tím, které postupně rostlo, vidělo v Tobě vzor, oporu a naučilo se samostatně žít...

Postupně jsem vyrostla v ženu, Tvoji tvář mezitím ozdobily vrásky a vlasy stříbrem protkané, byli jako měsíční svit. Už jsem nepotřebovala foukat bolístky, mnoho se změnilo. Ale chvíle, kdy jsme byly spolu, seděly na zápraží našeho domečku, u nohou náš milovaný psík, jsou nenávratně pryč...

Tak ráda bych se ještě jednou podívala do Tvých modrých očí, ve kterých se odrážela láska, ukrytá ve Tvém srdci. Pověděla bych Ti tolik věcí, které jsem nestihla Ti říci a čekala na Tvé rady. Naučila jsi mě hodně, o tom není pochyb...

Jen jedno jsi mi neřekla, že tu zůstanu sama a že to bude hodně bolet. Odešla jsi. Bez varování, bez rozloučení. Nestihla jsem Ti říci, jak moc Tě mám ráda, jak moc Ti za vše děkuji. Zůstala jsem tu s bolestí, slzami a vzpomínkami...

Babičko milá, někteří lidé říkají, že takoví, jako Ty, jdou do nebe. Že se tam jednou potkáme a budeme opět spolu – bez bolesti, bez trápení. Možná mají pravdu a já za Tebou jednou přijdu. Do té doby budeš mojí součástí, budou Ti patřit mé myšlenky, vzpomínky i část mého srdce...

Děkuji za vše, moje milovaná babičko.

Žiješ v mých vzpomínkách...

Hodnocení:
(4.6 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
Skvělé a velmi citlivé vyznání lásky k babičce. Takovou babičku jsem měla také, ale dlouho si ji neužila, nebot maminka se hodně pozdě vdávala a já přišla na svět v jejich 37 letech jako prvorozená. Ale i tak mám na babičku krásné vzpomínky a nejvíce v paměti utkvěla ta, jak nás schovala za sebe před čerty na Mikuláše a natáhla "čagan" aby na nás nemohl. Vyznání mě vehnalo i slzy do očí.
Hana Práglová
Mám v očích slzy a v hlavě spoustu podobných vzpomínek. Děkuji
Alena Velková
Krásně jste to napsala, až jsem se při čtení rozplakala...měla jsem úžasnou babičku a bohužel odešla dřív, než jsem jí stihla říct, jak moc jí mám ráda...jsem si jistá, že to ale věděla...teď jsem na chalupě, kde hlídám čtyři ze svých pěti vnoučat...snažím se, aby měli taky tak hezké dětství, jako jsem měla já...
Jana Hošková
Krásně napsané, i já vzpomínám často na svou babičku a doufám jen, že zrovna tak na mne jednou budou vzpomínat má vnoučata...
Marie Seitlová
Krásné vyznání lásky k babičce. I já měla hodnou, milou, úžasnou babičku, při čtení jsem si na ni vzpomněla a zasnila se. Byla to krásná doba byt s ní.
Marie 00000
Krásné...
Marie Ženatová
Děkuji ze srdce za toto nádherné vyznání.* Já jsem se vypovídala ze své lásky ke svým prarodičům a hlavně ke své milované babičce už v dřívějším článku...
Eva Kopecká
Mívala jsem zrovna takovou babičku....po jejím odchodu tu zůstal děda....a ten ji mi uměl nahradit. Jako dítě jsem bývala na prázdninách pak už jen u něj. Babička zemřela, když jsem byla na základce, děda, když už jsem měla obě děti. Byli to lidi, na které nezapomenu. Hodně mi dali do života. Vždycky jsem si přála být taková vůči svým vnoučatům. Myslím si, že jsem tu lásku a péči vnoučeti odvedla.
Martina Růžičková
Paní Nadio, váš úžasný článek mě dojal a vyvolal ve mně vzpomínky na vlastní nezapomenutelnou babičku. Píšete, že pracujete jako pečovatelka. Velmi si této profese vážím. Přeji vám hodně zdraví.
Dagmar Sonnevendová
Překrásné!!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.