Na podzim je venku prima,
nebývá moc velká zima,
na vycházku vydal jsem se,
procházel jsem loukou lesem.
Zbarvené jsou krásně stromy,
větve jejich světlo lomí,
krása že až zrak přechází,
stojím na přehradní hrázi.
Zrak v zrcadle vodní plochy,
zří těch krás však pouze trochy,
skryté jsou mu v místech stínů,
vidím jich tak polovinu.
Kol dokola jak v jiném světě,
jak malíři na paletě,
barvy s oblohou se mísí,
krásně je tu dnes jak kdysi.