Vážení přátelé, je prosinec 2015, ostrov Lanzarote.
Ostrov Lanzarote je ostrov divů. Je nejsevernější ze sedmi Kanárských ostrovů, které leží asi 100 km severozápadně od břehů Afriky. Svým povrchem připomíná měsíční krajinu. Není divu, že zde byly natáčeny některé scény z filmu Planeta opic. Celý ostrov je prohlášen za biosférickou rezervaci UNESCO. Velkou zásluhu na tom měl i umělec a architekt Cézar Manriqua, jehož umělecké a tvořivé stopy vidíme konkrétně v realitě opravdu všude na ostrově.
Na ostrovu je tři sta sopek. Ale půda je velice úrodná! Pro mne docela neuvěřitelné! Ale o speciálním pěstování vinné révy vám povím až příště, jen naznačím, že to bylo pro mne veliké překvapení.Také je zajímavé, že Lanzarote vyniklo produkcí červeného barviva - karmínu. A víte u čeho se získává? To byste nevěřili! Z rozemletých larev drobounkého tvorečka, červce nopálového, který se zde pěstuje jen na opunciích. Takže, pokud si dáte Campari, nebo si namalujete, dámy, karmínovou rtěnkou bez chemikálií rty, vzpomeňte si na Lanzarote!
Nyní zavřete oči, prosím, a představte si, že ležíte na lehátku u bazénu hotelu či na pláži, dáváte si studené pivko nebo popíjíte brčkem nejdříve džin s tonikem a potom třeba malibu a čtete si nebo luštíte sudoku...To je pohodička! Je prosinec a přesto 25 stupňů. Je zde o hodinu méně než-li u nás a obloha je modrá bez mráčku. Nad vámi se větříkem pohupují listy palem a z dáli zní tklivé španělské melodie. Moře hučí.
Uvědomila jsem si, že tento klidný hotel má něco do sebe. Věděla jsem totiž, že v druhé, již soukromé části pobytu, si ruchu užiji až až v jiném velkém hotelu. A tak jsem zatím v tomto tichém hotelu nadmíru spokojená. Zažívám klid a pohodu a při představě našeho předvánočního shonu si jdu dát další skleničku s lahodným mokem a klobouček si více narážím do čela. Mám již naštěstí skoro napečeno a úklid jsem přenechala úklidové firmě, jak bylo doporučeno i na i60.
Poprvé jsem využila cestovku s akcí 55+ pro seniory. Je fakt, že jsem si nepatrně připlácela all inclusive. U tohoto zájezdu byla v ceně plná penze včetně nápojů a jeden výlet. Zájezdy do této destinace jsou celkově dražší vzhledem k letence. Ale tento zájezd měl cenu přijatelnou. V hotelu se mnou byla jen jedna manželská dvojice z ČR, ale jinak celkem dost zahraničních hostů, většinou seniorů, zejména z Německa, Holandska a Francie. Ti se umí bavit! Večer dokázali roztančit střevíce ve stylu opravdových profi tanečníků. Docela jsem se divila, že byli ráno schopni vstát a chodit. Později jsem se již nedivila, poznala jsem, že to jsou totiž velice aktivní senioři. Přes den jsem je potkávala na pětikilometrové promenádě podél moře. Představte si perfektní vydlážděnou „turistickou stezku“,tedy spíše silničku, upravenou pro všechny kategorie pohybu. Uprostřed byl červený pás pro cyklisty a in line brusle. To byla moje parketa. Další pásy pro chodce a běžce. A jeden pás byl vyhrazený pouze pro invalidní vozíky. Ano, slyšíte dobře, pro invalidní vozíky a těch tu bylo! Jako v nějakých lázních. Vždy s doprovodem a s úsměvem. Všude bezbariérové vstupy. O invalidy je tady perfektně postaráno.
Kanárské ostrovy jsou typické nejenom překrásnou přírodou, ale tedy i tím, že zde tráví svou dovolenou a svůj volný čas mnoho seniorů. Nebudete mi věřit, ale byla jsem tu snad nejmladší, zejména, když jsem si obula brusle. Poprvé jsem se malinko styděla. Ale, uvidíte video! Přestala jsem se stydět. Bylo zde mnoho sportovních šílenců jako jsem já, a tak jsem tady mezi ně docela zapadla. V letadle s námi letěla skupina olympioniků, atletů spolu s Barborou Špotákovou. Využívají k soustředění vysokohorské prostředí ostrovů.
Ostrov Lanzarote jsem si zamilovala. Je jiný než ostatní Kanárské ostrovy. Byla jsem doposud na třech ostrovech, Gran Canaria, Tenerife a Fuerteventura. Řekne se, všechny ostrovy jsou sopečného původu, ale každý je opravdu jiný. Ale o tom až příště. Je tolik zážitků! Nevím, zda-li to jsou malé či velké zážitky, ale vím, že nevím, o čem bych měla dříve napsat. Zda-li o cestě do Ohňových hor, kde je národní park Timanfaya, či potěšit kaktusáře nebo vinaře? Či zajet na jarmark a představit místní výrobky a kuchyni? Popsat hotely a pláže? Místní obyvatelstvo, vesničky, moře, muzea, Zoo? Opravdu nevím.
Tak hezky popořádku. Vracím se tudíž k promenádě, abyste také věděli, že jsou zde rozmístěny cvičící, mučící stroje. Myslela jsem, že budou zrezlé a nefunkční. Jsme přece u Atlantského oceánu! Ale kdepak! Nádherně fungovaly a byly hojně využívány. Jen se podívejte! Video jsem natočila v našem letovisku Costa Teguise. Má zde svou rezidenci i španělský král a jezdili sem k němu na návštěvu i manželé Havlovi. Na videu je 75ti letá paní. Cvičila tam stále. Ráno, v poledne, večer. Předpokládám, že cvičí i nyní, když už jsem dávno doma.. Využiji návod Radka na vložení videa v nové úpravě portálu. Snad se mi to povede. A běžím se mrknout do kuchyně, Vánoce totiž volají!
P.S. Ještě bych ráda doplnila, že na letišti v Praze jsem se při odbavování zeptala slečny, zda-li mne usadila někam do přední části letadla. K mému překvapení mi sdělila, že mne posadila dozadu na ocas, abych vyrovnávala letadlo! Lekla jsem se a zaváhala, jestli vůbec nastoupím a odletím, ale pak jsem si řekla, že si mne zřejmě jen spletla s jednou úspěšnou spisovatelkou, redaktorkou a to mne zahřálo u osrdí. Vždyť na věku ani váze nezáleží! Jde jen o dobrou náladu spolu s trochou cestovatelských zážitků a snažit se je vhodným způsobem předat druhým. Nakonec mne posadila do řady 6f. Trojsedadlo jsem měla jen pro sebe a nouzový východ u nosu. Vyrovnávat jsem při letu nemusela, maximálně pak na ploše letiště. To víno během letu bylo lahodné, ale nevěřili byste, dosti silné! No, pozdní sběr s přívlastkem - směr Kanárské ostrovy!