Asfaltové korzo
Ilustrační foto: pixabay.com

Asfaltové korzo

26. 12. 2015

Důchodce Fanouše Hroudu vždy fascinovaly staré filmy z dob Monarchie. Korzo. Velice volným tempem se procházeli rušnou ulicí pánové v cylindrech opatření "špacírkami“ v doprovodu dam pyšnících se fantastickými klobouky. Lidé dnes pospíchají a míjí se naprosto nevšímavě. Na pohodlnou chůzi prostě není čas. A přece. Smíšený les za vesnicí Podboří je protkán systémem asfaltových cest. A protože se po nich pohybují svorně lesácká auta naložená kládami a cisterny naftařů, dá se původce lesních autostrád lehce vydedukovat.

Místní důchodci ihned pochopili, že lze cestu k hájence a dvěma dřevěným křížům absolvovat suchou nohou za každého počasí. Na trase se také objevila dřevěná odpočivadla, opatřená mapou a vysvětlivkami. Všechna jsou si podobna jako vejce vejci. Zřejmě je podnikatel vyrobil podle jednoho mustru jako paneláky a kravíny v nedávné minulosti.

Skoro pravidelně zvoní v obýváku rodinného domku Fanouše Hroudy telefon pevné linky. Ozývá se: "Fanouši, tak jdeme? “V případě souhlasu zní odpověď: "Ve dvanáct třicet!“ To se pak přesně v danou dobu ozve ťukání na okno. Fanouš nemá zvonek, takže přátelé vědí na které okno mají zaklepat. Po asfaltové cestě uprostřed lesa se pak v družném hovoru plouží dvě postavy. Fanouš a dlouholetý kamarád Mirek jsou na trase. Fanouš mluví hodně nahlas a Mirek nedoslýchá. Podle ústního podání je ty dva slyšet na vzdálenost jednoho kilometru. Hoši pravidelně potkávají invalidního důchodce Breburdu v pokleku s pilkou a malým vozíkem. Je to kolečky osazená bedna od zeleniny, která nebrání naplněna lehkým roždím chůzi se dvěma berlemi.

A v dálce se rýsují postavičky. Jako tři grácie se objevují tři důchodkyně, kamarádky. Potkávají se se dvěma dědky skoro na stejném místě a vždy prohodí několik slov. Fanouš jednou dokonce zažertoval: "Děvčata, musíte svůj počet upravit, už v mládí jsme hrávali hru Na třetího zbytečnýho!“ Naštěstí se ozval smích. Nicméně jednoho dopoledne zastavila Fanouše jedna z těch dam s otázkou: "Vy už do lesa nechodíte, dlouho jsme vás nepotkaly!“

Čas od času vyruší chodce velké nákladní auto, zabírající skoro celou šířku vozovky. Lesáci, nebo naftaři. Naštěstí vždy zpomalí, ale hoši musí ustoupit na samou krajnici. Vrhnout se do příkopu museli však oba poutníci před šíleným cyklistou v elastickém úboru. Na očích měl brýle, na hlavě slušivou přilbu a hlavu dole jako při závěrečném spurtu. Vyřítil se ze zatáčky, prošustil kolem dvou v příkopu přebývajících seniorů a ani jim nevěnoval pozornost.

Oba pánové pak celou cestu řešili problém co by stalo, kdyby se strefil. No a protože Mirek chodí s holemi opatřenými bodcem, mohl by mu zničit kolo. Dědci by mladého sportovce asi jinak neztrestali. Velice komicky ale zní, že byl někdo na lesní cestě přejet cyklistou!

Poutníci potkávají manželské dvojice s dětmi, pejskaře, cyklisty. Asfaltové korzo v lese se stalo známou odpočinkovou trasou přímo za humny.
Kamarád Mirek bydlí nedaleko Fanoušova rodinného domku. Jako dobrý chodec dokáže sám absolvovat deset kilometrů rychlým tempem opatřen mobilem a navigací. Jdou-li spolu,absolvují jenom pětikilometrovou trasu. Jdou a vykecávají se. Jejich hlasy je prozrazují na velkou vzdálenost. Mirek by mohl klidně chodit zcela sám. Ale má jiný zájem.

Jednoho dne se opět ozval telefon Známý hlas se dotazoval:"Fanouši, tak jdeme?“ Souhlas. Nebylo by nic zvláštního, kdyby dotaz nebyl doplněn: "Já dnes budu klepat na okno o půl hodiny později. Telefonuji totiž z Brna!“

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.3 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Úsměvným vyprávěním ve Vašem neustále lehce kritickém i sebekritickém stylu nad věcí jste mi vylepšil náladu. Co se však týče cyklistů, znala jsem jednoho pána, jemuž cyklista v rychlosti (v parku u Vyšehradu!) rozdrtil kyčel a způsobil doživotní těžké bolestivé následky.
Hana Šorejsová
Hezké a milé . Díky Františku !
František MENDLÍK
Včera jsem sledoval v televizi film Velká vlaková loupež. Nezaujal mne ani tak děj, jako prostředí. Pánové v cylindrech, dámy ve složitých róbách a svět kolem roku 1850. Už dlouho jsem se tak dobře nebavil. To k tomu korzu.
ivana kosťunová
Moc hezky jste nám to popsal. Tihle zdivočelí cyklisti nám jezdí takhle i po sídlišti a to si taky říkám, jak by to dopadlo,kdyby mu tam vběhlo dítě. dítě,
Libor Farský
Mně se na té historické dámské módě, kromě nápaditých kloboučků, nejvíce líbily barevné slunečníky. A to ještě nebyly známy škodlivé účinky při delším pobytu na prudkém slunci. Napadlo mne proto, zkusit dnes zase rozjet jejich výrobu. Jenže pak jsem si uvědomil, že nikdo již nemá čas na korzování okolo náměstí. Ženy spěchají po nákupech, v jedné ruce nákupní tašku, druhou ruku mají pořád u ucha s mobilem. Pro slunečník třetí ruku nemají. Asi bych zkrachoval...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.