Po vánočním obžerství bylo nutné se začít trochu pohybovat. Slunce dnes svítilo naplno a přímo lákalo k vycházce městem. Už ale bylo nízko a do ulic nepadaly přímé sluneční paprsky.
Jel jsem tramvají Vinohradskou ulicí a hleděl do nezvykle usmívajících se tváří Pražanů. Ti se 360 dnů ročně tváří zachmuřeně!
Pěšky jsem šel Václavským náměstím, od stanice metra Pod ocasem (dříve Muzeum) do stanice Bronx (dříve Můstek). Všude bylo cizinci přeplněno, stejně jako v oblasti Staroměstského náměstí. Kejklíři v divadelních kostýmech inkasovali penízky do žebradel, hlavně od českých dětí a cizinců.
Už jsem se těšil na cestu autobusem domů, smrklo se. Vybral jsem při čekání místo k posezení vpředu, vedle řidiče. Chtěl jsem si vychutnat tu jízdu penzisty zadarmo. Hned první stanici do přeplněného autobusu nastoupilo moc lidí. Jedna penzistka (Vybombardovaná-Vysočanská),se dožadovala na mě místa k sezení. Vánočně jsem ji pustil usednout na mé sedadlo. Nabídla mi, abych k ní přisedl a přitlačil se na ni. Dali jsme se do přátelského hovoru, byla také žižkovanda, už od roku 1945, kdy jim spojenecké bombardéry zničily vysočanský dům. Při jízdě kolem kdysi ještě kina Ponec jsme vzpomínali na minulost tohoto biografu, pod železničním mostem, vše se tenkrát při promítání v kině třáslo, i při líbání herců. Já jí pak dodal, jak jsem jako malý kluk házel do jeho kamen na uhlí kaštany, ty vybuchovaly a promítač nám do tmy chodil nadávat nevybíravými výrazy.
V mačkanici autobusu stál pár manželů středního věku. Chtěl vystupovat na nově zřízené stanici téhle linky, To se muselo zmáčknou tlačítko k řidiči. Muž to dvakrát řekl dospívajícím školačkám u knoflíku. Pak to vzdal s tím, že jsou cizinky a nerozumí mu. Byly to Češky, úplně zabrané do mačkání mobilního telefonu. Zatlačit čudl-knoflík jsem nakonec musel já. I s mužem jsem se dal do hovoru. Mluvili jsme o rizikovosti mačkání signalizačního čudlu v blízkosti dívčích ňader! Vystoupili, popřáli jsme si Vánoce. S Vybombardovanou-Vysočanskou jsme si popřáli vánoční státky až příští stanici.
Díky vietnamským obchodníkům jsem si mohl i dnes zakoupit cigarety, na Štěpána!
Miloš Nekvasil